New York!

New York City. Jedno (a možná jediné) místo, bez jehož návštěvy bych Spojené státy prostě nemohla opustit. Od první chvíle, kdy jsem vystoupila z autobusu na jeho půdu jsem věděla, že tohle město bude zas úplně jiné než všechna ostatní, která jsem zatím navštívila. Nebo respektive - tohle město má něco ze všech měst. Je hrozně různorodé a našli byste tu, jsem si jistá, cokoli na co byste si vzpomněli. Jiná otázka samozřejmě je JAK to najít a jak dlouho by to trvalo. Musím říct, že když jsem se po příjezdu najednou ocitla někde uprostřed Čínské čtvrti, sama, jen s nakreslenou mapkou a popisem, jakým metrem se dostat do mého hostelu, docela mě to děsilo. Můj první pocit byl, že tady v životě nenajdu cestu vůbec nikam :). Naštěstí, jak se ukázalo, to nebylo až tak tragické. Najít v Čínské čtvrti nejbližší stanici metra a dojet k hostelu jsem zvládla překvapivě bez problémů. První den jsem po městě sice trochu bloudila a připadalo mi nesmírně zmatené, ale pak jsem si postupně na ten všudypřítomný chaos a davy (DAVY) lidí zvykla a začala jsem se tu cítit mnohem jistěji.

Filadelfie

Filadelfie je od Washingtonu vzdálená přibližně dvě a půl hodiny jízdy autobusem, něco přes 200 km. Cesta s čínskou autobusovou společností byla naštěstí bezproblémová. Hostel, ve kterém přespala, byl výborný, až jsem skoro litovala, že zůstávám jen na jednu noc. Nicméně ono toho ve Filadelfii zas až tolik k vidění není, takže jeden den byl na zběžnou prohlídku akorát. Filadelfie (aspoň tedy její centrum) je moc hezké město, proti Washingtonu i New Yorku takové mnohem klidnější, takže by bylo určitě fajn jet sem s kamarády, zůstat třeba trochu déle a jen tak se poflakovat :). No, to můj případ ovšem nebyl, takže já jsem se spokojila jen s "turistickými" činnostmi.

Washington, D.C.

Škola skončila a přestože se už moc těším domů, byla by škoda nevyužít příležitosti a ještě se někam nepodívat. A kam? V USA je ještě tolik zajímavých míst, které by se mi líbilo navštívit, jenže vidět zkrátka nemůžu vše. Ale minimálně dvě města by se dala nazvat turistickou "povinností" před tím, než Státy opustím. Mluvím samozřejmě o hlavním městě, Washingtonu, D.C. a největším městě, New York City. Na půli cesty mezi těmito dvěma městy se nachází ještě bývalé havní město USA, Filadelfie, kterou jsem do plánů svého výletu také přidala. V tomto příspěvku se s vámi podělím o fotografie a zážitky z mé první zastávky, hlavního města USA, kde jsem strávila dva dny, den příjezdu a odjezdu v to nepočítaje.

Zhodnocení jarního quarteru

Mám za sebou třetí quarter na MSOE. Což také znamená, že má studia v USA jsou u konce. Dnes jsme dostali výsledky zkoušek a já mám trochu času, abych se o ně s vámi podělila. Také vám povím, jaké byly předměty, které jsem během svého posledního quarteru na MSOE studovala.

Maličkosti IV. - škola

V dalším dílu rozdílů mezi USA a ČR jsem se rozhodla zaměřit na porovnání MSOE s mou domácí FEL ČVUT. Nutno ovšem podotknout, že většina z těchto věcí se nedá aplikovat obecně na všechny americké vysoké školy. To jen abych vás nějak nezmátla :).

Hollywood

Úplně poslední cesta našeho zájezdu vedla od Grand Canyonu zpět do Kalifornie. Cestou jsme se chvíli jeli i po slavné Route 66, tedy historické (aspoň na americké poměry) silnici, která vede z Chicaga do Los Angeles přes celé USA. My jsme s naším mikrobusem zastavili na jedné z "turistických" zastávek, kde jsme si u svérázného majitele stánku s občerstvením dali něco "typicky amerického" (mě hamburger s hranolky zrovna moc nelákal, a tak jsem si dala tzv. malt, což je takový sladký krémový zmrzlinový koktejl). Stánek (taková malá bouda) byl vevnitř celý vytapetovaný vizitkami a fotkami jeho návštěvníků, zatímco venku stála stará americká auta a dokonce i záchodky byly vyzdobené všemožnými cedulemi :). Nicméně to bylo asi jediné zajímavé místo na cestě do Los Angeles. Poslední noc jsme spali v docela pohodlném kempu (dokonce ani nebyla zima :) ) a poslední den, v neděli, jsme "konečně" dorazili do cíle.

Ohromná díra v zemi

...vlastně ne díra, ale kaňon. Přímo Grand Canyon. Kdyby řeka Colorado měla povolání, určitě by byla geolog. Už nějaký ten milion let snaží vymílat hlubší a hlubší díru do země a při tom odkrývat vrstvy hornin, které se tam za ten čas naskládaly. A na její práci je vážně fascinující pohled. Naše arizonská zastávka se mi líbila asi nejvíce z celého výletu. Protože nic, co by se podobalo Grand Canyonu jsem nikdy předtím v životě neviděla. Pokud jste někdy slyšeli, že se karlštejnským Amerikám říká "český Grand Canyon", tak mi věřte, že s tím skutečným Grand Canyonem toho mají společného opravdu pramálo.

Las Vegas

Las Vegas. Město, které nikdy nespí, a zvlášť ne v noci. Také se mu říká Sin City neboli Město hříchu. Tahle bláznivá metropole všech gamblerů a nočního života byla druhou zastávkou našeho zájezdu. Strávili jsme tam dva dny a dvě noci, což rozhodně nebylo dost na to, abychom viděli vše, co město nabízí. V Las Vegas totiž člověk neví, kam se dříve podívat - "něco" se děje doslova na každém kroku.

Yosemite aneb konečně trochu přírody

Na své prázdninové cestování jsem nenašla žádnou společnost, nicméně na celý týden se mi jet samotné také moc nechtělo. Rozhodla jsem se proto zúčastnit se jednoho zájezdu, který sliboval navštívit s malou skupinou lidí několik zajímavých míst na západě USA (firmu nebudu jmenovat, abych tu nedělala reklamu :), ale kdyby to někoho zajímalo, klidně napiště). Lákalo mě na něm to, že byl určený jen pro mladé lidi kolem 20 let a byl takový trochu více "akční" - většinu nocí jsme spali ve stanech, sami si vařili a podobně. Hlavní výhoda ovšem byla v tom, že jsem se díky této akci mohla podívat na místa, kam bych se jinak bez auta sama těžko dostala. Zájezd začal v San Franciscu, odkud jsme vyrazili na cestu do Yosemitského národního parku, naší první zastávky. V tomto příspěvku vám povím něco o naší zájezdové skupině a samozřejmě o tom, jak se mi v Yosemitu líbilo.

San Francisco

Na rozdíl od FELu, kde nás obvykle obdarují jen jedním volným dnem, na MSOE mají kolem Velikonoc celý týden jarních prázdnin. A to je ideální příležitost vypravit se na nějaký zajímavý výlet. Já jsem se rozhodla navštívit západ USA. První tři dny jsem strávila v San Franciscu, městě, které jsem si okamžitě zamilovala. San Francisco, které je asi nejvíc proslavené "Létem lásky" z roku 1967 (jo jo, hippies), má jedinečnou atmosféru. Kdyby města uměla vyjadřovat emoce, tohle by se určitě usmívalo.

"Zelený" týden

17. března se tu slavil svátek, který my v České republice nemáme - svátek sv. Patrika. Tento svátek pochází původně z Irska, tam mají 17. března dokonce prázdniny. V USA se slaví pravděpodobně proto, že je tu mnoho irských přistěhovalců, kteří se nechtěli svého oblíbeného dne vzdát. Na MSOE mají tradici slavit tento svátek nejen v určený den, který tento rok padl na středu, ale rovnou celý týden. Proč? Sv. Patrik je totiž patron nejen Irů, ale i inženýrů. A MSOE jako (převážně) technická škola se tedy rozhodla, že takového světce by si měla předcházet...

Do třetice všeho dobrého: jarní quarter

Přijde mi to až neuvěřitelné, ale už mám za sebou druhý týden svého posledního quarteru na MSOE. Nakonec i z mého odpočítávadla tady na blogu je vidět, že se mi můj pobyt tady rychle krátí. Proto doufám, že se mi i jarní část školního roku podaří úspěšně dokončit. Zvědavce seznámím s tím, jaké předměty mám v plánu ještě absolvovat. Můžete se podívat i na můj rozvrh, se kterým jsem tentokrát docela spokojená.

Twin Cities

Stejně jako po skončení podzimního quarteru, i po tom zimním následují tady na MSOE týdenní prázdniny. Já jsem žádné velké plány neměla. Nicméně můj kolega z FELu, Marek, měl v plánu jet na pár dní navštívit Minneapolis a nabídl mi, abych jela s ním. No, proč ne. Než se pustím do vyprávění, musím přiznat, že jsem si s sebou na výlet zapomněla vzít svůj foťák, takže všechny fotky, které tu najdete, mám od Marka, kterému za ně tímto děkuji.

Maličkosti III.

Třetí desítka mých názorů na malé i větší rozdíly mezi USA a ČR je tu.

Zhodnocení zimního quarteru

Svůj druhý quarter na MSOE mám za sebou, je tedy čas zamyslet se nad tím, co mi přinesl a jaký vlastně byl. Pokusím se tu popsat a zhodnotit všech pět předmětů, které jsem po deset týdnů navštěvovala. Musím říci, že některé z nich byly pro mě spíš zklamáním, v těch ostatních jsem se ale zase na druhou stranu snad něco naučila. Na FELu mi z toho také nebude platného tolik, kolik jsem čekala, ale to naštěstí myslím nebude velký problém.

Maličkosti II.

Jak jsem dopsala předchozích deset rozdílů, hned mě napadlo spoustu dalších, které jsem nezmínila. A protože jsem slíbila, že pokud jich dám dohromady alespoň deset, podělím se o ně, musím slib splnit. Zde je tedy dalších deset krátkých poznámek.

Maličkosti I.

Mezi českým a americkým (tím myslím samozřejmě USA) světem je spoustu menších i větších rozdílů. Na některé jsem narazila hned po příletu, jiné odkrývám až postupem času... Řekla jsem si, že vždy, když jich dám dohromady alespoň deset, podělím se o ně s vámi tady na blogu. Budou to většinou jen samé takové "náhodné" drobnosti. Něco vám možná bude známé, něco ne. Pokud k některému z bodů máte co říci (třeba nějaké podobné osobní zkušenosti s Američany nebo nakonec jakýmkoli jiným národem), klidně zanechte pár vět v kometářích.

Zde je tedy první série.

Květinová přestávka

Už nějakou chvíli jsem na blog ničím nepřispěla, tak to musím napravit. Tentokrát vás ušetřím utrpení číst má dlouhá vyprávění a místo toho vám nabídnu pár fotografií z dnešního "školního" výletu. Studentská organizace SUB uspořádala výpravu do The Domes, což jsou místní botanické zahrady. Na necelé dvě hodiny jsme si tak mohli odpočinout od domácích úkolů a potěšit se pro změnu zase s přírodními výtvory. Jinými slovy, nikomu jinému než milovníkům rostlinek asi dnes příliš radost neudělám.

S'mores a máslový rum

Nadpis zní trochu jako název nějaké podivné pohádky, ale nenechte se mýlit. Článek žádné vyprávění o trpaslících či podobných potvůrkách neobsahuje. Tentokrát to bude něco praktičtějšího - chtěla bych se s vámi podělit o tři recepty, které jsem se naučila během toho, co jsem byla přes Vánoce u své americké kamarádky Amandy. Předem upozorňuji, že se nejedná o nic, co by vyžadovalo kuchařské umění. Jsou to jen takové drobnosti. A možná, že něco z toho budete znát, kdo ví. Já jsem však všechny tři věci měla u Amandy poprvé.

Miami... a můj začátek nového roku

Vánoční prázdniny nabízely dobrou příležitost se podívat někam dál než jen do "okolí" Milwaukee. Jak je asi jasné z předchozích dvou článků, já jsem se rozhodla strávit závěr prázdnin, to znamená přelom roku, na Floridě, konkrétně v Miami. Když nepočítám den příletu a odletu, byly to sice jen čtyři dny, ale stačila jsem během nich myslím Miami alespoň trochu poznat. Utekla jsem mrazu a sněhu ve Wisconsinu a oslavy příchodu nového roku jsem si užila za krásného počasí na slavné Miami Beach, kam bych se asi jinak nikdy nevypravila.

Everglades

V USA se nachází mnoho národních parků, Everglades je jedním z nich. Nepatří asi zrovna mezi ty turisticky nejvyhledávanější, za to je to ale jeden z nejohroženějších. Z Miami je to k němu kousek, a proto jsem se rozhodla ho navštívit. Jela jsem tam opět s cestovní společností - žádná veřejná doprava tam totiž nejezdí, nejsme v Evropě :). Nevýhodu tu mělo tu, že jsem se musela spokojit s kraťoučkou projížďkou. Pokud máte auto, můžete se do Everglades vydat i na delší (a klidně pěší) výlet, třeba i na víc dní. To ale nebyl můj případ.

Key West

Řekněme to takhle - jižněji to už tady v USA nešlo. Nejjižnější z ostrovů zvaných "Keys", tedy Key West, se od Miami (o kterém určitě napíšu později) nachází necelé 4 hodiny jízdy, přibližně 250 km. Jelikož jsem tu v Miami bez auta a sama, nezbylo mi, než si jako správný turista rezervovat na Key West jednodenní zájezd autobusem. V autobusu jsem jako spolucestujícího měla jakéhosi Japonce z Kanady, typického turistu, který byl podle jeho slov zrovna na cestách po USA. Neuměl moc anglicky a na můj vkus byl trochu moc vlezlý. Naštěstí se mi později podařilo se ho zbavit a nenápadně se mu ztratit v davu na ostrově :).