Pokud chcete část studií strávit v zahraničí, je ČVUT v tomto ohledu výborná škola. Vyjet se dá na jeden nebo dva semestry nejen do Evropy (Erasmus), ale i do USA, Ruska, Austrálie, Číny... výběr je opravdu velký. Navíc zájem o tyto zahraniční pobyty není tak velký jako na jiných školách, alespoň podle toho, co jsem slyšela, takže pokud máte dobrý prospěch a anglicky, případně jiným jazykem, dokážete alespoň něco říct, máte poměrně velkou šanci.
Já nejsem od přírody nijak odvážný člověk, nicméně nápad prožít rok někde mimo ČR a zaběhnutý stereotyp se mi někdy ve druhém ročníku usídlil v hlavě a ne a ne se ho zbavit... Nakonec, proč to nezkusit, když je možnost? Kdy jindy v životě se taková příležitost naskytne, že? V tu chvíli mi připadalo nejlepší vyjet po skončení třetího ročníku, tj. s Bc. titulem. Jak dobré to bylo rozhodnutí, to se uvidí.
Začátkem akademického roku se podávaly přihlášky, stačilo sledovat webové stránky ČVUT. Dala jsem si jak do Evropy, tak do USA. Možnost je přihlásit se na všechny programy paralelně, což ve výsledku dává docela dost škol (v mém případě sedm)... A to by v tom byl čert, aby to nevyšlo! Do přihlášek se vyplňuje studijní průměr, na základě kterého vám můžou přihlášku odmítnout nebo si vás ještě pozvat ke speciálnímu pohovoru. U mě to naštěstí problém nebyl. Zkrátka učit se je občas i k něčemu dobré.
Když přihlášku příslušní lidé schválí (automaticky), jsou na řadě jazykové testy a následné pohovory. Test je vždy z angličtiny plus případně dalšího jazyka, např. němčiny, když chcete jet studovat do Německa. To, že budete v té které zemi studovat pouze v angličtině ještě neznamená, že nebudete muset prokázat jazykové (ne)schopnosti v daném národním jazyce. Smysl tohoto opatření mi poněkud uniká, mně se naštěstí nedotklo (pokud pominu přihlášky do anglicky mluvících zemí, hlásila jsem se ještě do Norska a Finska). Test nebyl nějak extrémně náročný, takže se není čeho bát. Nicméně klasický postup uplatňovaný ve zkouškovém období, tj. "dva dny stačí na cokoli", by tu nezafungoval. To byl evidentně úmysl autorů - zkrátka buď něco umíte nebo ne. Bodová hranice, pod kterou se udělala ona tlustá červená čára, byla docela nízká (méně než polovina maxima, konkrétně se to lišilo podle programu, na který jste se hlásili).
Testem jsem prošla, další "level" měl děsivý název - pohovor (netýkalo se fakultních dohod). Naštěstí se ukázalo, že se nejedná o nic traumatizujícího. Ve dvojicích se chodilo do kaceláře, kde jsme si střídavě povídali s anglicky hovořící osobou. Zajímá je, zda se účastníte nějakých dobrovolnických aktivit (například Buddy program v ISC nebo podobně), za to jsou plusové body. Já jsem v době pohovoru byla teprve čerstvou členkou ISC, takže se mi tím ještě opravdu nechtělo chlubit. Lepší mi připadalo upřímně říct, že se ničeho takového zatím neúčastním. Jak je vidět, až tak důležité to nebylo. Ostatní otázky se týkaly běžných věcí, zkrátka na co zrovna přijde řeč. Výsledek pozorování: chtějí zjistit, jestli se domluvíte.
Celé snažení končí závěrečným čekáním na výsledky. Každému bylo stanoveno jeho osobní skóre (test+propěch+pohovor a věci související). Výsledky pro dohody z USA byly k dispozici dřív než Erasmus, a protože mě vzali a do USA jsem chtěla radši, druhý pohovor kvůli Erasmu jsem rovnou zrušila. Přidělili mi školu, kterou jsem si do přihlášky napsala na první místo - Kansas State University. Lépe to vyjít nemohlo. Nicméně slečna Bílová z rektorátu ČVUT, která má americké dohody na starosti, mě přemluvila, abych si vybrala raději Milwaukee School of Engineering. Prý je z akademického hlediska lepší. Jestli té změny budu litovat nebo ne, to se teprve uvidí. Do Milwaukee se ale těším.
Vlastně jen jedna věc nevyšla tak, jak vyjít mohla, i když si stále nejsem jistá, jestli za to nemám být spíš ráda. Do Kansasu jsem se chtěla dostat spolu s přítelem Martinem. Bylo tam proti jiným školám docela dost volných míst, proto nás napadlo, že by se to molo povést. Hlásil se na stejné americké školy jako já, jenže test ani pohovor se mu nepovedl tak jako mně, takže se nakonec dostal jinam. Dopadlo to tak, že si vzal raději evropkou školu v rámci Erasmu. Ale kdo ví, třeba to takhle bude lepší.
No a jestli myslíte, že v tomto okamžiku vše končí a starostem s vyřízením studijního pobytu je konec, musím vás vyvést z omylu. Teď teprve začíná ta správná taškařice...
Já nejsem od přírody nijak odvážný člověk, nicméně nápad prožít rok někde mimo ČR a zaběhnutý stereotyp se mi někdy ve druhém ročníku usídlil v hlavě a ne a ne se ho zbavit... Nakonec, proč to nezkusit, když je možnost? Kdy jindy v životě se taková příležitost naskytne, že? V tu chvíli mi připadalo nejlepší vyjet po skončení třetího ročníku, tj. s Bc. titulem. Jak dobré to bylo rozhodnutí, to se uvidí.
Začátkem akademického roku se podávaly přihlášky, stačilo sledovat webové stránky ČVUT. Dala jsem si jak do Evropy, tak do USA. Možnost je přihlásit se na všechny programy paralelně, což ve výsledku dává docela dost škol (v mém případě sedm)... A to by v tom byl čert, aby to nevyšlo! Do přihlášek se vyplňuje studijní průměr, na základě kterého vám můžou přihlášku odmítnout nebo si vás ještě pozvat ke speciálnímu pohovoru. U mě to naštěstí problém nebyl. Zkrátka učit se je občas i k něčemu dobré.
Když přihlášku příslušní lidé schválí (automaticky), jsou na řadě jazykové testy a následné pohovory. Test je vždy z angličtiny plus případně dalšího jazyka, např. němčiny, když chcete jet studovat do Německa. To, že budete v té které zemi studovat pouze v angličtině ještě neznamená, že nebudete muset prokázat jazykové (ne)schopnosti v daném národním jazyce. Smysl tohoto opatření mi poněkud uniká, mně se naštěstí nedotklo (pokud pominu přihlášky do anglicky mluvících zemí, hlásila jsem se ještě do Norska a Finska). Test nebyl nějak extrémně náročný, takže se není čeho bát. Nicméně klasický postup uplatňovaný ve zkouškovém období, tj. "dva dny stačí na cokoli", by tu nezafungoval. To byl evidentně úmysl autorů - zkrátka buď něco umíte nebo ne. Bodová hranice, pod kterou se udělala ona tlustá červená čára, byla docela nízká (méně než polovina maxima, konkrétně se to lišilo podle programu, na který jste se hlásili).
Testem jsem prošla, další "level" měl děsivý název - pohovor (netýkalo se fakultních dohod). Naštěstí se ukázalo, že se nejedná o nic traumatizujícího. Ve dvojicích se chodilo do kaceláře, kde jsme si střídavě povídali s anglicky hovořící osobou. Zajímá je, zda se účastníte nějakých dobrovolnických aktivit (například Buddy program v ISC nebo podobně), za to jsou plusové body. Já jsem v době pohovoru byla teprve čerstvou členkou ISC, takže se mi tím ještě opravdu nechtělo chlubit. Lepší mi připadalo upřímně říct, že se ničeho takového zatím neúčastním. Jak je vidět, až tak důležité to nebylo. Ostatní otázky se týkaly běžných věcí, zkrátka na co zrovna přijde řeč. Výsledek pozorování: chtějí zjistit, jestli se domluvíte.
Celé snažení končí závěrečným čekáním na výsledky. Každému bylo stanoveno jeho osobní skóre (test+propěch+pohovor a věci související). Výsledky pro dohody z USA byly k dispozici dřív než Erasmus, a protože mě vzali a do USA jsem chtěla radši, druhý pohovor kvůli Erasmu jsem rovnou zrušila. Přidělili mi školu, kterou jsem si do přihlášky napsala na první místo - Kansas State University. Lépe to vyjít nemohlo. Nicméně slečna Bílová z rektorátu ČVUT, která má americké dohody na starosti, mě přemluvila, abych si vybrala raději Milwaukee School of Engineering. Prý je z akademického hlediska lepší. Jestli té změny budu litovat nebo ne, to se teprve uvidí. Do Milwaukee se ale těším.
Vlastně jen jedna věc nevyšla tak, jak vyjít mohla, i když si stále nejsem jistá, jestli za to nemám být spíš ráda. Do Kansasu jsem se chtěla dostat spolu s přítelem Martinem. Bylo tam proti jiným školám docela dost volných míst, proto nás napadlo, že by se to molo povést. Hlásil se na stejné americké školy jako já, jenže test ani pohovor se mu nepovedl tak jako mně, takže se nakonec dostal jinam. Dopadlo to tak, že si vzal raději evropkou školu v rámci Erasmu. Ale kdo ví, třeba to takhle bude lepší.
No a jestli myslíte, že v tomto okamžiku vše končí a starostem s vyřízením studijního pobytu je konec, musím vás vyvést z omylu. Teď teprve začíná ta správná taškařice...
