úterý 5. ledna 2010

Miami... a můj začátek nového roku

Miami BeachVánoční prázdniny nabízely dobrou příležitost se podívat někam dál než jen do "okolí" Milwaukee. Jak je asi jasné z předchozích dvou článků, já jsem se rozhodla strávit závěr prázdnin, to znamená přelom roku, na Floridě, konkrétně v Miami. Když nepočítám den příletu a odletu, byly to sice jen čtyři dny, ale stačila jsem během nich myslím Miami alespoň trochu poznat. Utekla jsem mrazu a sněhu ve Wisconsinu a oslavy příchodu nového roku jsem si užila za krásného počasí na slavné Miami Beach, kam bych se asi jinak nikdy nevypravila.

Pokud si myslíte, že Miami je hlavní město Floridy, otevřete si atlas (hm, dnes asi spíš Google) a poopravte si své znalosti. Miami dokonce ani není největší město na Floridě. Zato je to ale určitě nejslavnější a nejoblíbenější destinace. Nejlepší čas, kdy sem jet, je právě zimní období, vzhledem k tropickému klimatu. To je tu totiž teplo "tak akorát" na výlety, koupání a opalování na pláži. V létě už by bylo horko nepříjemné, a proto, když se podíváte například na ceny ubytování v hotelech, vyšší ceny najdete právě pro zimní měsíce.

Přílet a hostel


Já jsem do Miami přiletěla 28. prosince večer. A byla to docela změna - najednou byly všude vidět samé palmy a z letištního rozhlasu zaznívala víc španělština než angličtina. Na letišti jsem musela chvilku bloudit, než jsem konečně našla odjezdové zastávky taxíků a autobusů, to je ale pro mě typické a Miami bych z toho určitě nevinila :).

South Beach HostelCesta městským autobusem do hostelu byla docela dobrodružná. Z e-mailu s rezervací jsem sice měla instrukce, jak do hostelu dorazit, nicméně někdo je jaksi zapomněl aktualizovat, když se místní veřejné dopravě pozměnily autobusové linky. Poučení pro příště: věřit raději trase od Googlu. No ale díky řidiči, který mi s tím, na který autobus přestoupit, poradil, jsem nakonec v pořádku dorazila na místo určení - South Beach Hostel. Dostala jsem kartu od dveří šestilůžkového pokoje, ve kterém jsem měla strávit svých pět nocí, a protože jsem byla po cestě docela unavená, šla jsem hned do postele. První noc jsem toho tedy moc nenaspala, protože hostel byl plný lidí, kteří stále chodili sem tam, nahlas se bavili a tak. Ale pak jsem si na to zvykla a další noci jsem spala už v pohodě. Byla to vlastně moje první zkušenost s hostelem vůbec a musím říct, že docela pozitivní. Pokud nejste nároční a potřebujete jen místo, kde přespat, je to rozhodně nejlevnější alternativa, pokud nepočítám možnost přespat u někoho doma. A to platí zvlášť, když jste v Miami kolem Silvestra ;).

Mimochodem, v hostelu bydlelo kromě mě dokonce několik dalších Čechů. S jednou holkou jsem si chvíli povídala, bohužel ale další den odjížděla, takže jsem s ní nestačila nic podniknout. Na chodbě jsem slyšela i pár dalších českých hlasů, když jsem se ale zaposlouchala, jak mluví, docela mě přešla chuť dávat se s nimi dohromady :).

Město


Mimai BeachMiami má vlastně dvě "centra". Jedním je samozřejmě downtown, tedy to, čemu bychom my řekli centrum města. Druhým srdcem denního i nočního života je Miami Beach. Abych byla úplně přesná, Miami Beach už není Miami, je to samostatné město, i když to tak ale ve skutečnosti vůbec nevypadá. Můj hostel se nacházel právě tam, konkrétně v jižní části, jak je nakonec jasné z jeho názvu.

Jako první jsem se rozhodla prozkoumat Art Deco District, což je "historická" čtrvť, kde se nachází typické budovy postavené ve stylu art deco. Jak vypadají se můžete podívat na fotkách tady kolem. Tahle čtvrť je velmi rušná, protože je tu spoustu hotelů a restaurací (čti: turistů). Všude kolem tedy uvidíte lidi v plážovém oblečení směřující k moři nebo slečny v krátkých sukních a vysokých podpatcích okukující výlohy obchodů (frajeři bez trička taky nechybí :) ). Zkrátka všechno to, co si představíte, když se řekne Miami, se tu opravdu nachází. Nejslavnější ulice v této oblasti, která vede podél pláže, se jmenuje Ocean Drive.

Hotel ve stylu art decoOcean Drive v nociOcean Drive

K pláži jsem to měla od hostelu také jen dva bloky. Procházet se po ní sem a tam bylo moc fajn a samozřejmě jsem věnovala chvíli také sbírání mušliček na památku. Trochu jsem litovala, že jsem s sebou neměla někoho, kdo by se mnou šel postavit pískový hrad :). Lidé v Miami byli hodně přátelští, hodněkrát se mi stalo, že se se mnou náhodní kolemjdoucí zastavili na kus řeči. Ze začátku mě to vždycky vyplašilo, protože nejsem zvyklá povídat si s cizími lidmi, ale pak jsem pochopila, že ne každý takový člověk musí být hned nutně úchyl :).

Miami BeachJá na plážiHotely na úplném jihu South Beach

Palm IslandKdyž jsem měla pocit, že jsem dostatečně prozkoumala Miami Beach, rozhodla jsem se vydat do centra Miami. Mapu jsem měla, ale nakonec by nebyla ani potřeba, stačilo držet směr "mrakodrapy". Ze South Beach vede k centru přes různé malé ostrůvky několik silnic. Já jsem si jednu vybrala s úmyslem podniknout výlet pěšky. Když jsem byla asi v půlce cesty, najednou chodník, po kterém jsem do té doby šla, prostě u autobusové zastávky skončil. Opět další důkaz toho, že tady v USA se s chodci moc nepočítá :). Protože se mi ale nechtělo čekat na autobus, vzala jsem to dál prostě po silnici v odstavném pruhu. Cestou jsem míjela "Star Island", což je jeden z ostrovů s luxusními rezidencemi, kde mají domy známé celebrity jako třeba Will Smith, Lenny Kravitz nebo Madonna. Další podobný ostrov, který si můžete prohlédnout na fotce, následoval. Majitelé pozemků na těchto ostrůvcích mezi Miami Beach a downtown se od pohledu rozhodně nemají špatně.

Miami z autobusuV centru Miami se nachází několik rušných ulic s obchody a restauracemi, kam turisté míří za nakupováním a které nevypadají tak čistě a uhlazeně jako třeba ty v centru Chicaga. Při pobřeží Biscayne Bay, který odděluje Miami od Miami Beach a od Atlantského oceánu, se nachází několik zajímavostí. Jednou z nich velký přístav, Port of Miami. Pak tu máme sportovní arénu, kde se mimo jiné konají také různé koncerty a podobné akce. A nechybí ani nákupní-zábavní centrum zaměřené především na turisty, kde se dají nakoupit všechny suvenýry, na které si jen vzpomenete.

Před tím, než jsem odjela do Miami, jsem byla varována, že prý "Miami je pro důchodce" :). Musím říci, že mi to tak nepřišlo. Samozřejmě tam na dovolené určitě bylo spoustu starších párů, ale stejně tak bylo město plné mladých lidí lačnících po zábavě. Celkově řečeno Miami rozhodně nemá atmosféru nějakého přímořského letoviska v Itálii, kde se lidé jen povalují na pláži. Každý si tu určitě najde své.

V Miami se nachází také různá muzea a umělecké galerie, já jsem se však z nedostatku času nepodívala ani do jedné. Původně jsem měla v plánu navštívit ještě kubánskou čtvrť Little Havana, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Tahle čtvrť se nachází východně od centra a pokud tím směrem zamíříte, začnou se najednou ulice hemžit různými podivnými individuy posedávajícími či polehávajícími na chodnících a podobně. Kdybych měla společnost, asi by mi to nevadilo, ale samotné se mi tam chodit moc nechtělo.

Vůbec co se týče lidí, kteří se v Miami nachází, tak je to opravdu pestrá směs. Domácí obyvatelstvo snědé pleti se tu mísí s turisty ze všech koutů světa. Hodně se mluví španělsky a "čistá" angličtina (nebo američtina, chcete-li :) ) tu moc slyšet není, skoro všichni mají nějaký přízvuk. I proto jsem se v Miami skoro ani necítila jako v USA (pokud vezmete v potaz, že jsem do té doby byla zvyklá jen na tu "Ameriku" ze severu).

Silvestrovské oslavy


Světla byla na Silvestra všudeNa Silvestra (tady se jmeniny neslaví, a proto se říká "New Year's Eve") bylo Miami Beach opravdu slavnostně naladěné. Celá ulice Ocean Drive byla uzavřená a byla plná vyšňořených lidí (dámy samozřejmě v zářivých šatech), kteří chodili sem a tam, okukovali ostatní a obdivovali výzdobu hotelů (z ničeho jiného se totiž ulice v podstatě neskládá). Ty byly doslova obalené různobarevnými světýlky a ve většině hrála hudba, někde měli i živou kapelu. Před každou hotelovou restaurací byla samozřejmě zahrádka plná večeřících lidí, kteří s blížící se půlnocí pomalu žhavili špunty u šampaňského. Vyzdobená restaurace a davy lidí před níNejvětší hloučky se tvořily u jednoho hotelu, který pro pobavení svých hostů najal kroutící se tanečnice (spoře) oblečené jako Egypťanky. V přilehlém parku si spoustu lidí, ať už rodin nebo párů, udělalo piknik (skleničky vína samozřejmě nechyběly). Na ulici mě zaujal černoch na kolečkových bruslích, který si vezl na ramenou dvoumetrového hada a za poplatek nabízel kolemjdoucím, ať se s ním vyfotí (s tím hadem). Zkrátka bylo opravdu živo.

V centru Miami se samozřejmě také oslavovalo, v parku u pobřeží byla velká taneční párty. Původně jsem se tam chtěla vypravit, ale nakonec se mi nechtělo cestovat v noci autobusem tam a zase zpátky, tak jsem se rozhodla zůstat v Miami Beach. A vůbec jsem toho nelitovala.

Kolem půlnoci se začali všichni shromažďovat na pláži a když na hodinkách pořadatelů konečně odbilo dvanáct, spustil se velký ohňostroj. Ze začátku vypadal spíš jako ohnivá fontána, ale došlo i na klasická kola z jisker. Zkoušela jsem trochu fotit, ale ohňostroj je vždycky nejlepší naživo. V dálce byl vidět i ohňostroj v centru Miami. Tam prý měli i společné odpočítávání, tady na pláži se lidem moc zesynchronizovat nepodařilo :) .

Novoroční ohňostrojNovoroční ohňostrojNovoroční ohňostroj

A najednou byl rok 2010. Nemohla jsem samozřejmě nemyslet na všechny lidi u nás doma v Čechách, které mám ráda a kteří ode mě v tu chvíli byli vzdálení nejen několik tisíc kilometrů, ale i pět hodin napřed v čase. Něktěří z nich možná ještě někde popíjeli, někteří asi už spali. Každopádně se mi stýskalo. Když se zamyslím nad rokem 2009, řekla bych, že pro mě byl rozhodně úspěšný a dokázala jsem spoustu věcí. Získala jsem bakalářský titul nebo třeba vylezla víc než 2400 metry nad moře :). A samozřejmě, začala jsem studovat na škole v Milwaukee. Možná to všechno nejsou nijak úžasné věci, ale to není podstatné. Podstatné je, že se mi dařilo. Kéž by to tak pokračovalo i dál.

Co bych ještě řekla na závěr... Rozhodně jsem si konec vánočních prázdnin užila. V Miami jsem si připadala jako v jiném světě. Skoro jako nějaký milionář na dovolené. Všude samé palmy, sluníčko, pláže s jemným pískem a čistou vodou... I když jsem přelom roku 2009/2010 strávila sedm tisíc kilometrů od svého domova, kamarádů a rodiny, myslím, a to v dobrém smyslu, že na něj jen tak nezapomenu.

2 komentáře:

  1. Paráda!
    Nejen článek a fotky, ale hlavně TY!
    Přeji ti úspěšný rok 2010. Pevné zdraví. Pohodu. Skvělé zážitky a skvělé přátele. Ať se ti daří.
    Mám tě ráda.
    M.

    OdpovědětSmazat
  2. Je to moc pěkné, určitě bych to rád také zažil. Přeji Ti úspěšný rok 2010 a v něm hodně takových pěkných zážitků

    OdpovědětSmazat