Key West

Řekněme to takhle - jižněji to už tady v USA nešlo. Nejjižnější z ostrovů zvaných "Keys", tedy Key West, se od Miami (o kterém určitě napíšu později) nachází necelé 4 hodiny jízdy, přibližně 250 km. Jelikož jsem tu v Miami bez auta a sama, nezbylo mi, než si jako správný turista rezervovat na Key West jednodenní zájezd autobusem. V autobusu jsem jako spolucestujícího měla jakéhosi Japonce z Kanady, typického turistu, který byl podle jeho slov zrovna na cestách po USA. Neuměl moc anglicky a na můj vkus byl trochu moc vlezlý. Naštěstí se mi později podařilo se ho zbavit a nenápadně se mu ztratit v davu na ostrově :).

Cesta přes oceán

Protože jsou Keys ostrovy, možná se divíte, jak to, že se tam nejede lodí, ale autobusem. No, ona tam totiž vede silnice. Všechny velké "Keys" jsou tím pádem lehce dostupné a přívalu turistů tak nic nebrání. Ne že by tam tu ta silnice byla odnepaměti. První, čím Američané na přelomu 19. a 20. století ostrovy s pevninou propojili, byla totiž železnice. Tu však jednoho krásného dne odnesl hurikán. Místo nové železnice byla na jejích zbytcích postavena silnice - série mostů propojujících jednotlivé ostrovy. Samozřejmě ne všechny. Mezi největší patří (postupně) Key Largo, Islamorada, Marathon a konečně Key West.



Nejdelší most má 7 mil, tedy přes 11 km. Cestou jsme míjeli zbytky starého silničního mostu a oné původní železnice. Bylo to zajímavé, jet po mostech postavených (samozřejmě ne doslova) uprostřed oceánu. Silnice, o které tu mluvím, je součástí US Route 1, tedy jedné z hlavních dálnic v USA. Route 1 vede z Key West podél východního pobřeží až k hranicím s Kanadou. Fotka u její nulté míle byla samozřejmě povinností.

Nejjižnější lež

Když už mluvím o fotograficko-turistických povinnostech, musím zmínit takzvaný Southernmost Point Marker. To je jakási velká betonová bóje, na kterou návštěvníci Key West stojí frontu, aby se u ní mohli vyfotit. Jak vidíte, je na ní napsáno, že označuje nejjižnější bod USA. To je všechno sice pěkné, ale když se vydáte lodí z Key West na jih, narazíte ještě na další ostrovy, patřící do Keys. Takže je to s tou bójí vlastně tak trochu podvod. Ke cti ji slouží alespoň to, že ostrovy, které se nachází na jih od ní, už nejsou obydlené ani nijak jinak civilizované.

Vodní posedlosti

Všechny velké ostrovy z Keys jsou zaměřené hlavně na turisty, z toho se tu žije. Na co se specializují hlavně, jsou všemožné nad- i podvodní aktivity. Potápění, rybaření, plavby lodí, vodní skútry, plavání s delfíny... na co si vzpomenete. Na ostrově jsme měli celkem asi pět hodin času, což nebylo nijak moc, ale na zběžnou prohlídku to stačilo. Já jsem se o část tohoto času sama dobrovolně "okradla" tím, že jsem se rozhodla zúčastnit plavby k jedinému žijícímu korálovému útesů v USA, třetímu největšímu na světě. Loď měla část dna skleněnou, takže jsme asi po 40 minutách plavby mohli nakouknout pod hladinu a vidět rostlinám podobné živočichy žijící na útesu a pár barevných ryb plovoucích kolem. Nebylo to špatné, ale ani nijak extra ohromující. Navíc z dlouhého koukání dolů skrz dno lodi nebyl můj žaludek zrovna nejšťastnější. A mimochodem, s těmi rybami to měla posádka lodi dobře vymyšlené. Jak jsme se přiblížili k útesu, chytila se nás skupina fialovo-žlutých rybiček a plavala s námi celou dobu. Divné, říkám si, proč to dělají? Když jsem se později během plavby šla nadýchat čerstvého vzduchu z uzavřeného prostoru se skleněným dnem, ověřila jsem si, co jsem tušila. Posádka lodi rybičkám házela krmení (různé krekry a chipsy - snad to nemá vliv na ekosystém :) ). Takže ochočené rybky zřejmě vždy na stejném místě čekaly na pravidelnou svačinu a výletníci měli o podívanou postaráno. Po plavbě jsem si říkala, že jsem mohla ušetřit a raději věnovat víc času procházce po ostrově. Ale i na tu nějaký čas zbyl.

Ostatní lákadla

Protože byl krásný den, Key West se hemžil davy turistů. Hlavní třída na ostrově, Duval Street, je lemovaná restauracemi a obchody se suvenýry všeho typu. Člověka to až vede k zamyšlení, co vlastně lidi na tomto druhu nakupování tak přitahuje. To jezdí na všechna ta zajímavá místa jen proto, aby strávili celý den okukováním obchodů s tričky, hrnečky a obrázky? Není to pak všude stejné? No, asi raději nechám filozofování a povím vám, co dalšího jsem dělala já. Tričko jsem si sice nekoupila, za to jsem musela ochutnat typický koláč zvaný "Key Lime Pie". Jak název napovídá, je to citronový koláč. Má jen tenoučkou vrstvičku těsta chutí podobnou sušence. Překvapilo mě, že nebyl typicky americky přeslazený, ale spíš citronové hořký. A zkrátka dobrý. Další ostrovní specialitu, lívanečky s mušlemi, jsem si protentokrát nechala ujít.



Na ostrově několik let pobýval známý spisovatel Ernest Hemingway. Nachází se tu jeho dům, který místní upravili jako muzeum a udělali z něj tak další magnet na turistovy dolary. Já jsem ho okukovala jen zvenčí, i když to bylo těžké, protože byl obklopený zahradou plnou palem a jiného rostlinstva. Dům je prý obýván asi šedesáti kočkami, včetně těch šestiprstých, které měl prý Hemingway v oblibě. Jelikož jsem ale nebyla uvnitř, nemůžu vám nabídnout žádnou jejich fotodokumentaci.

Na severním "konci" Duval Street se nachází náměstí Mallory Square, kde se každý den (prý opravdu každý) koná oslava západu sluncem, která spočívá především v představení různých pouličních umělců. Já se tam zašla podívat těsně před odjezdem našeho autobusu, tedy asi v půl páté, kdy zrovna začínali. Zůstat jsem však nemohla. Většinu cesty zpět do Miami jsem v autobusu prospala, přece jen, byl to dlouhý den. Key West je zajímavý ostrov, na který určitě stojí za to se z Miami vypravit. Na mě tam bylo sice trochu moc turistů, ale nakonec nemám co říkat - byla jsem jedním z nich.