Yosemite aneb konečně trochu přírody

Na své prázdninové cestování jsem nenašla žádnou společnost, nicméně na celý týden se mi jet samotné také moc nechtělo. Rozhodla jsem se proto zúčastnit se jednoho zájezdu, který sliboval navštívit s malou skupinou lidí několik zajímavých míst na západě USA (firmu nebudu jmenovat, abych tu nedělala reklamu :), ale kdyby to někoho zajímalo, klidně napiště). Lákalo mě na něm to, že byl určený jen pro mladé lidi kolem 20 let a byl takový trochu více "akční" - většinu nocí jsme spali ve stanech, sami si vařili a podobně. Hlavní výhoda ovšem byla v tom, že jsem se díky této akci mohla podívat na místa, kam bych se jinak bez auta sama těžko dostala. Zájezd začal v San Franciscu, odkud jsme vyrazili na cestu do Yosemitského národního parku, naší první zastávky. V tomto příspěvku vám povím něco o naší zájezdové skupině a samozřejmě o tom, jak se mi v Yosemitu líbilo.

Při prvním setkání s třináctičlennou skupinou mých budoucích spolucestovatelů mě překvapilo, že většina jsou holky - bylo nás 11 plus vedoucí zájezdu, kluci byli jen dva. Trochu mě to zklamalo, protože ze zkušenosti vím, že kde je moc holek, tam budou dříve či později nějaké problémy. No ale na druhou stranu jsem se nemusela obávat, že skupině nebudu na výletech stačit :). Národnostní složení bylo docela pestré - čtyři Němky, dvě Dánky, pět Korejců, jedna Jihoafričanka, no a pak samozřejmě já. Vedoucí zájezdu byla Američanka. Musím říct, že společnost to nakonec nebyla vůbec špatná, sice jsme měli dvě Němky, které si neustále na něco stěžovaly a dělaly občas nesmyslné problémy, ale jinak jsme se myslím s ostatními docela skamarádili a výlet si užili.

Cestovali jsme docela pohodlným (v rámci možností) mikrobusem, do jehož přívěsu jsme naložili všechna naše zavazadla a "tábornické" vybavení. Hned první den po příjezdu do kempu se ukázalo, kdo v životě ve stanu nespal (asi tak polovina skupiny). Překvapené výrazy některých holek, že součástí sprch v kempu opravdu není vysoušeč vlasů jako v hotelu, mě docela pobavily. Mě ke štěstí stačilo, že jsme měli teplou vodu :). Nicméně největší sranda byla, že v noci mrzlo, na což většina skupiny nebyla vůbec připravená (přestože v pokynech k zájezdu bylo jasně napsané, že si s sebou má člověk vzít pořádně teplý spacák). Já jsem měla spacák půjčený od spolužáka z MSOE a přestože jsem se bála, že budu mít ve skupině nejhorší (byl určený do -1°C), nakonec se ukázal přesný opak. No ale od vedoucí jsme dostali fleecové přikrývky navíc a když člověk spal v několika vrstvách oblečení, zima mu ani nebyla. Mě se to náhodou líbilo. Nicméně ony dvě rebelky z Německa, o kterých jsem se už zmínila, to nakonec vzdaly a za 100$ si objednaly pokoj v přilehlém hotelu :).



Další den jsme měli celý strávit v Yosemitském národním parku, konkrétně jeho části, která se jmenuje Yosemite Valley (tedy "Yosemitské údolí"). Byli jsme varováni, že v parku žijí medvědi (naštěstí jen ti menší černí, ne grizzly). Kdyby nás prý nějaký chtěl napadnout, nemáme se bát a máme mu to vrátit (doslova byla použita fráze kick his ass). Představa mé osoby snažící se přeprat medvěda mě skoro rozesmála. Naštěstí na převedení teorie do praxe nedošlo, nicméně medvěda jsme jednou při cestě zpět z našeho mikrobusu zahlédli.

V Yosemitském parku se nacházejí ohromné skalní masivy a také mnoho vodopádů, kterými je park proslavený. Jelikož my jsme park navštívili na jaře, bylo všude stále plno sněhu. Některé cesty, především ty k vrcholkům, byly proto pro návštěvníky uzavřené. Sluníčko nám ale krásně svítilo celý den, a tak jsme mohli obdivovat krásnou krajinu všude kolem.



Sníh nakonec zhatil náš původní plán vydat se k vodopádu Nevada. Čím výše jsme po zasněžené cestě stoupali, tím hlubším sněhem jsme se museli brodit. Mě to přišlo docela zábavné, ostatní členové výpravy moje nadšení ale kupodivu moc nesdíleli. Nakonec jsme narazili na vracející turisty, kteří tvrdili, že cesta dál by vážně už byla moc těžká, takže se i v naší skupině většinově rozhodlo, že to vzdáme. Můj návrh jít dál a přesvědčit se o neschůdnosti cesty na vlastní oči byl jednohlasně zamítnut. Ne že by mě to překvapilo, vzhledem k tomu, že drtivá většina skupiny šla na výlet v teniskách a v tu chvíli jsme měli sníh někam po kolena :). No co se dalo dělat. Třeba bychom tam vážně nakonec nedošli.

Pak jsme se rozdělili na menší skupinky (podle toho, jak moc se komu chtělo ještě chodit). Já jsem se stala členem čtyřčlenné skupiny, která se rozhodla jít se podívat k jezeru zvaném Mirror Lake, v jehož hladině se odrážejí okolní hory. Turistů na této cestě bylo značně více, zřejmě proto, že se šlo jen údolím a nemuselo se šlapat nikam nahoru. To mělo ovšem i nevýhodu - sníh tu díky sluníčku roztával a většinu cesty jsme se díky tomu museli spíše brodit. Myslela jsem, že tentokrát tedy vážně už někam dojdeme, ale ukázalo se, že holkám stačilo dojít na začátek jezera a odmítly pokračovat k jeho největší části, u které bychom si právě užili těch "zrcadlových" odrazů. To mě trochu mrzelo. Ale i tak byl z cesty krásný výhled na okolní skály pokryté sněhem. Když si člověk odmyslel tu spoustu lidí kolem (nechci si ani představit, jaké to tam musí být během teplejších měsíců, kdy je hlavní sezóna), bylo to docela romantické.



K jednomu cíli jsme ale přeci jen nakonec došli. A tím byl Yosemitský vodopád, nejvyšší vodopád v severní Americe vůbec. Vodopád má dvě části, horní a dolní, a přestože je asi nejsnadněji dostupným místem v Yosemite Valley (jezdí k němu i autobus) a tímpádem je cesta k němu zamořena davy turistů, na kouzlu mu to nijak neubírá. Nevím, jestli se mi ho na fotkách podařilo úplně dobře zachytit, ale snad vám dají alespoň nějakou představu, jak vodopády a vůbec celé Yosemite Valley vypadá.



Sečteno a podtrženo, snažili jsme se toho vidět za jeden den co nejvíc, a nakonec to dopadlo tak, že jsme stejně nedošli ke všem místům, ke kterým jsme chtěli. Nechci ovšem, aby to znělo, jako že to nějak moc vadilo. Nevadilo. Mě se líbilo i jen to se prostě procházet mezi stromy a být obklopená všemi těmi obřími skálami a zasněženými vrcholky. Protože taková "skutečná" příroda (tedy ne jen nějaký městský park), to je to, co mi tu zatím asi nejvíce chybělo.