San Francisco

Na rozdíl od FELu, kde nás obvykle obdarují jen jedním volným dnem, na MSOE mají kolem Velikonoc celý týden jarních prázdnin. A to je ideální příležitost vypravit se na nějaký zajímavý výlet. Já jsem se rozhodla navštívit západ USA. První tři dny jsem strávila v San Franciscu, městě, které jsem si okamžitě zamilovala. San Francisco, které je asi nejvíc proslavené "Létem lásky" z roku 1967 (jo jo, hippies), má jedinečnou atmosféru. Kdyby města uměla vyjadřovat emoce, tohle by se určitě usmívalo.

Přílet a Union Square

Do San Francisca jsem přiletěla na Velký pátek odpoledne. Let byl o několik posunutý kvůli špatnému počasí, takže bylo jasné, že přílet do "slunné" Kalifornie čekat nemůžu. Z letiště do centra jsem se dopravila místním metrem. Z nebe mezitím přestal padat déšť, který mě po příletu přivítal, takže hledat svůj hostel jsem mohla už v suchu.

Bydlela jsem jeden blok od Union Square, což je takové to "důležité" náměstí, jaké se nachází v centru každého města. Stejně jako třeba v případě našeho Václaváku, i tady se nacházely povětšinou obchody a hotely. Za zmínku stojí obchod s džíny Levi's, vzhledem k tomu, že Levi Strauss, zakladatel téhle slavné značky, pocházel právě ze San Francisca. Samozřejmě jsem nakoukla dovnitř, ale musím říct, že mě docela zklamali - nijak ohromující výběr tam proti ostatním obchodům neměli.

Chinatown

V Chicagu jsme procházku po Čínské čtvrti s holkami nepodnikly, tady jsem si jí ale nemohla nechat ujít. Zvlášť, když čtvrť se nacházela jen několik bloků severně od Union Square. Hned jak projdete vstupní bránou, zvanou Dragon Gate, obklopí vás čínsky psané cedule, lampionky, a plno obchodů s čínským zbožím. A to neznamená jen laciné suvenýry, ale třeba originální čaje nebo různé podivné sušené produkty - ryby, mořské plody a další věci, které neznalému turistovi (=mně) připadají na výsost odporné.

Co se týče počtu asijských obyvatelů San Francisca, to byla jedna z prvních věcí, které jsem si všimla, když jsem přijela. Asijská "menšina" mi v centru San Francisca totiž připadala spíš jako většina. V Chinatown samozřejmě, to by se dalo čekat, ale spoustu Asiatů bylo i jinde v centru. Asi proto, že to mají zkrátka ze svého domovského kontinentu do Kalifornie blízko :).

Kolem zálivu

Takové druhé (a hlavně turistické) centrum San Francisca je oblast kolem zálivu San Francisco Bay. Já jsem si udělala procházku podél pobřeží od Ferry Building až k slavnému Golden Gate Bridge. Ferry Building je budova, v jejímž přízemí se nachází různé obchody s místními specialitami. V sobotu se zrovna konal i venkovní farmer's market, tedy trh se zeleninou, ale i jinými produkty, které zde prodávali místní farmáři. Vůbec mi připadalo, že v San Franciscu celkově na čerstvé a kvalitní jídlo dost dají, i v ostatních obchodech byla k vidění velká nabídka "bio" produktů.



Spousta turistů se hromadila kolem přístavu, dokud odjížděly lodě ke slavnému vězení Alcatraz. To stojí na malém ostrůvku nedaleko pobřeží a jiná cesta než vodou k němu nevede. Dnes už ovšem tato budova dávno jako vězení neslouží a stala se z ní pouze turistická atrakce. Prohlídky se dokonce prý musí rezervovat na týdny dopředu, tak moc jsou oblíbené. Já jsem se spokojila s tím vidět vězení jen z dálky.

Jak jsem se blížila k oblasti zvané Fisherman's Wharf, turistů více a více přibývalo. Hlavní ulici lemovaly různé restaurace a obchody se suvenýry a oblečením. Nacházela se tam také pekárna firmy Boudin. Do chvíle, než jsem vešla dovnitř, jsem nevěděla, že San Francisco je také slavné svým chlebem. V angličtině se mu říká sourdough bread. Nevím, jestli je pro to nějaké speciální české slovo, ale já bych asi řekla "kváskový" chleba. Také jsem ho ochutnala, a musím říct, že mi chutnal (byl asi lepší než "běžný americký chléb" :) ), i když žádným světovým zázrakem bych to také nenazvala. Zkrátka, naší české Šumavě se jen tak něco na světě nevyrovná ;).

San Francisco je také domovem americké čokoládové značky Ghirardelli. Kdysi tu bývala továrna, ale ta teď už nefunguje a tak  ní udělali - no hádejte co - turistickou atrakci. V jejích prostorách se nachází náměstíčko Ghirardelli Square. Kdo mě zná, musí mu být jasné, že návštěvu jejich zdejší cukrárny jsem si nemohla nechat ujít (nicméně nechala jsem si ji až na neděli). Dala jsem si tam zmrzlinový pohár s karamelem a teplou čokoládovou polevou a byl to asi jeden z nejlepších pohárů, jaké jsem v životě měla :). A porce zmrzliny byla klasicky americká - tedy taková, ze které by se najedli dva. Uvnitř cukrárny jste také mohli pozorovat v provozu různé stroje, které se používají k výrobě čokolády. To bylo docela zajímavé. V obchodu s čokoládou, který byl k cukrárně připojen, dostal každý návštěvník čtvereček (no, spíš čtverec) čokolády k ochutnání zadarmo. Vzhledem k tomu, že čokoláda Ghirardelli je k dostání i tady v Milwaukee v každém supermarketu (a za poloviční cenu), já jsem zůstala jen u tohoto vzorku a žádné čokoládové suvenýry jsem si ze San Francisca nepřivezla. (A mimochodem, americké značky čokolády mají podle mě k nejlepší čokoládě na světě stále ještě docela daleko).

Golden Gate Bridge

K jedné z nejznámějších staveb v San Franciscu, mostu jménem Golden Gate Bridge, jsem došla podél pobřeží po hezké cestě lemované trávníkem na jedné straně a plážemi na té druhé. Cestou mě míjela spousta běžců (nebo jak se jim dnes říká? joggeři? :) ) a také pejskařů, případně kombinací obojího. Udělat si pěší procházku k mostu má jednu nevýhodu - když se zapomenete hlídat, cestou uděláte tolik fotek, že vám pak doma trvá pěkně dlouho je doma promazat a vybrat tu jednu nebo dvě nejlepší. Mluvím z vlastní zkušenosti :).

Most na mě udělal dojem, je vážně pěkný. A myslím, že ani nemusíte být "stavař", abyste to ocenili. Byla jsem docela ráda, že jsem dostala ještě jednu příležitost se na něj vypravit v pondělí ráno, kdy na něm nebyly ty davy turistů jako v sobotu. Hlavní nosná lana mostu jsou vážně obří - mají skoro metr v průměru. Neobvyklou oranžovočervenou barvou (která se oficiálně jmenuje international orange, tedy "mezinárodní oranžová", ale to moc popisné není) je most natřen zkrátka proto, aby ve zdejších častých mlhách byl dobře vidět. Později jsem mluvila s různými lidmi, kteří byli v New Yorku a viděli Brooklyn Bridge, a zdá se, že panuje jistá neshoda, který z mostů je hezčí :). No, asi se budu muset přesvědčit na vlastní oči a rozhodnout se sama.

Ulice a tak dále...

Co se mi na San Franciscu hned od začátku líbilo, byly jeho ulice. San Francisco totiž není tak nudně placaté jako Milwaukee, Chicago a další americká města, ale jeho ulice vedou pěkně z kopce do kopce. A ty kopce nejsou vůbec malé. Ale o to větší zábava je se městem procházet. Stále je to totiž nahoru dolů. Docela mě překvapilo, že oblíbeným dopravním prostředkem jsou tu kola - že by tu lidi nebyli líní šlapat nahoru? Parkovat v takovém "terénu" musí být rovněž docela dobrodružství. Myslím, že obyvatelé San Francisca jsou vytrénovaní nezapomenout na ruční brzdu :).

Další věcí, kterou je San Francisco známé, jsou takzvané cable cars, jakési "lanovky", které ve městě slouží jako jeden z prostředků veřejné dopravy. Nepředstavujte si žádné zavěšené kabinky, lanovkou mám na mysli spíš něco podobného jako je lanovka na Petřín. Je fascinující tyhle vozítka pozorovat, jak šplhají do prudkých kopců a hned si to zas trandí na opačné straně dolů. Zvlášť zajímavé je, že je cestujícím dovoleno stát i na okraji a jen se držet tyče. Ve městě jsou celkem tři linky, z nichž dvě neumí jezdit "pozadu", takže je musí na konečné zavézt na otočnou plošinu a ručně je otočit. Já jsem se jednou také svezla a byla to docela sranda.

Když mluvím o ulicích, musím zmínit Lombard Street, což je, alespoň na jednom úseku, správná výzva pro všechny řidiče. Nevím, jestli je to na mé fotce vidět (byl večer a sluníčko mi svítilo přímo do foťáku :( ), ale ulice je v tak prudkém kopci, že se její stavitelé rozhodli ji raději zklikatit několika zatáčkami. No a vznikla z toho nejkřivolačejší (uf, je tohle vůbec slovo?) ulice na světě. Chodci si ji mohou sejít či vyjít pěkně po schodech a cestou pozorovat řidiče, kteří se jako hlemýždi snaží tuhle šílenost sjet dolů :).



Na závěr sobotního dne jsem se vypravila na věž jménem Coit Tower, ze které byl krásný výhled na celé San Francisco. Jehlanovitá budova, které si můžete všimnout na fotce, se jmenuje Transamerica Pyramid a když si ji zapamatujete, budete podle ní moci obrázek San Francisca vždy bezpečně odlišit od jiných měst. Já jsem uvnitř této "pyramidy" nebyla, ale myslím, že tam jsou stejně jen kanceláře.

A ještě poslední věc, u které řeknu, že je jí San Francisco proslavené. Jsou to barevné "viktoriánské" domečky, kterým se přezdívá "painted ladies". Kdo má rád architekturu, určitě by si procházku po čtvrti zvané The Haight neměl nechat ujít. Pestrobarevné domy tu lemují řadu ulic. Jak moje fotka snad dokazuje, vypadají opravdu hezky a spořádaně :).

Co všichni na tom San Franciscu vidí?

Ode všech, kteří San Francisco navštívili, jsem slyšela jen samá pozitiva. Jelikož já moc velký "fanda" měst nejsem, byla jsem trochu skeptická - zkrátka jen další lidské mraveniště, říkala jsem si. O to víc mě překvapilo, jak moc mi San Francisco učarovalo. Možná to bylo tou pohodovou atmosférou, "zeleným" přístupem, zvláštní vůní (než někdo začne s "vtipnými" komentáři - ne, nemluvím o marihuaně ;) ) nebo všemi těmi úzkými kopcovatými ulicemi... Jistě vám to nepovím, ale San Francisco se zkrátka stalo zatím mým nejoblíbenějším americkým městem.