Las Vegas

Las Vegas. Město, které nikdy nespí, a zvlášť ne v noci. Také se mu říká Sin City neboli Město hříchu. Tahle bláznivá metropole všech gamblerů a nočního života byla druhou zastávkou našeho zájezdu. Strávili jsme tam dva dny a dvě noci, což rozhodně nebylo dost na to, abychom viděli vše, co město nabízí. V Las Vegas totiž člověk neví, kam se dříve podívat - "něco" se děje doslova na každém kroku.

Pokud se podíváte do mapy, zjistíte, že z Yosemitu (Kalifornie) do Las Vegas (Nevada) to není nijak blízko. Přesněji řečeno, 10 hodin jízdy autem. Bylo to trochu únavné, ale na druhou stranu se mi to líbilo, protože jízda po amerických silnicích a dálnicích je zajímavá zkušenost. Hodiny a hodiny jsme jeli krajinou téměř bez jakékoli civilizace. Občas jsme potkali nějakou tu benzínku, ale to bylo tak vše. Až k obzoru se táhla bezlesá pouštní krajina, jen kamení a pár rostlin či keřů. Bylo to svým způsobem fascinující. Na takové cestě si uvědomíte, jak je USA obrovská země.



O to větší to ale byl šok, když jsme dorazili do Vegas (no, měla bych říkat pěkně celé "Las Vegas", místní prý nemají rádi, když to někdo zkracuje). Je to až absurdní, že tohle město, kam se sjíždějí lidé z celého světa, aby zde rozházeli své těžce vydělané peníze, je vlastně postavené uprostřed ničeho, uprostřed pouště. Možná i díky tomu je "umělost" města hned od začátku do očí bijící.

Je jasné, že v centru Las Vegas jsme si naše stany a polní kuchyni rozložit nemohli. Proto jsme obě noci strávili v hotelu. Dostali jsme krásné pokoje s obrovskými (a úžasně pohodlnými) postelemi. Náš hotel se nacházel přímo v centru, v části zvané The Strip, což je vlastně jedna dlouhá ulice, kterou lemují ta "nejlepší" kasina, hotely, obchody a restaurace. Zkrátka, ubytování bylo naprosto ideální (a mimochodem, cena byla stejná, jakou bych jinde zaplatila za ubytování v hostelu, což vůbec nechápu).



Program na první večer a noc byl jasný - párty. Vypadalo to, že to je to, na co se všichni z celého zájezdu nejvíc těšili. Alespoň tedy drtivá věšina. Asi tušíte, že já jsem mezi tu většinu nepatřila. Ne že bych nerada slavila, no ale přece jen jsem na tenhle výlet jela s jinými prioritami. Docela jsem koukala, když holky začaly ze svých zavazadel vytahovat boty na podpatku, kabelky a večerní "róby". No, já jsem při balení své tašky dala přednost teplým ponožkám a bundě, takže na tohle vybavení mi místo nezbylo. Typická FELačka, že? :) Tak jsem společnosti pěkně oblečených holek musela holt dělat "ostudu" v džínách (ale na druhou stranu mi zas pak bylo, na rozdíl od nich, teplo ve stanu ;) ).

Naše vedoucí zájezdu se evidentně vyznala, takže nás pro začátek vzala na pár míst, kde mohly dámy pít zadarmo. Kromě dýška barmanovi jsme tak za několik drinků nemusely nic platit ("naši" dva kluci měli v tomhle nevýhodu). Další akcí na pořadu byla jízda pronajatou limuzínou. Já jsem nikdy předtím uvnitř žádné nebyla, takže to byl docela zážitek. Nejprve nás řidič dovezl na Fremont Street, kde se nachází největší obrazovka s LED displejem na světě. Obrazovka má skoro půl kilometru a tvoří "střechu" nad ulicí. Každou hodinu na ní promítají jakýsi "videoklip", měl i hudební doprovod. Pak nás dovezl ke slavné uvítací ceduli, kde si všichni samozřejmě udělali povinné foto. Já svůj foťák tu noc svěřila někomu nepravému, protože mi fotka se mnou vůbec nevyšla, takže jsem si pro ni musela zajít ještě druhý den.



Mimochodem, americké zákony o hranici 21 let pro pití alkoholu se striktně dodržují i v Las Vegas. V naší skupině byly tři holky, které tuhle hranici nesplňovaly, takže bez platné "ID" jim žádný drink prodat nechtěli. I při vstupu do klubů se věk kontroluje. No ale všechno se dá nějak vyřešit, když tedy tak docela netrváte na dodržování pravidel. Já jsem třeba půjčila svůj řidičák Dánce Stině, která ho pak barmanům a vyhazovačům ukazovala jako svoji "ID" (já měla svůj pas). Stine je ta slečna, která je se mnou vyfocená u limuzíny. Těžko by se dalo říct, že jsme si podobné, ale fotku evidentně nikdo nekontroluje :).

Celý druhý den jsme měli na to, abychom prozkoumali The Strip a všechny ty luxusní budovy, které ho lemují. Každý hotel je tu spojený s kasinem a často i dalšími atrakcemi, jako třeba výběhem lvů v největším hotelu na světě, MGM Grand, umělou řekou v "druhých Benátkách" nebo třeba horskou dráhou v New York, New York. Jak vidíte, každý má své "téma". Mezi další patří třeba egyptský Luxor, Ceasar's Palace ve stylu starověkého Řecka, ostrov pokladů aneb Treasure Island, "hrad" Excalibur, je tu i malá Paříž, cirkus, Sahara... Množství věcí, které se na vás valí ze všech stran, je ohromující a za chvíli vám začne přerůstat přes hlavu. Před hotely stojí obří sochy a fontány, uvnitř je všechno nazdobené, nekonečné řady hracích automatů blikají, hrací žetony cinkají, karty šustí... Připadala jsem si jako v nějakém filmu.




Když už mluvím o filmu, musím zmínit kasino Bellagio, které před svou budovou má umělé jezero s fontánou, která pravidelně (v noci i každých 15 minut) spouští vodní podívanou. Tryskající voda je synchronizovaná s hrající hudbou a všechno je to takové docela uklidňující (výjimečná a příjemná změna). No a právě tuhle vodní fontánu si možná budete pamatovat ze závěrečné scény filmu Dannyho parťáci, alespoň já jsem ji nemohla dostat z hlavy (nehledě na to, že Bellagio je jedno z těch kasín, které Clooney a jeho banda ve filmu vykradou).

Celý den jsme s holkami chodily sem a tam a přesto nemám pocit, že bychom viděly vše. To ani zdaleka. Ono je to v Las Vegas všechno pečlivě naaranžované tak, abyste se na každém kroku museli zastavit. Každé kasino se vás snaží na něco nalákat. A když k tomu připočtete davy lidí všude kolem, to, co vypadá jako krátká procházka, se vám nakonec pěkně protáhne. Na ulici je také spousta lidí v kostýmech, se kterými se turisté fotí. Nás Kathi přemluvila, abychom si udělaly fotku s "Elvisem"... vlastně hned se dvěma.

Druhý večer se Kathi rozhodla, že musí vidět nějakou "typickou" vegasskou show. I mě se snažila přemluvit, abych si s ní koupila lístek na velké striptýzové představení s Holly Madison (jestli netušíte, kdo to je, nic si z toho nedělejte, mně to jméno taky nic neříkalo). Ehm, děkuji, ale ne. Nakonec s ní šel někdo jiný. Já jsem se s několika dalšími holkami byla podívat na představení, které se konalo před hotelem Treasure Island. Spoře oděné tanečnice, vlastně "sirény", v něm bojovaly s piráty, kteří připluli na opravdové lodi. No, nakonec je samozřejmě dostaly do spárů a dokonce i potopily jejich loď (efekty byly docela působivé). Celkem mě překvapilo, že spolu s námi se na představení dívalo spoustu rodičů s malými dětmi. Mě Las Vegas všeobecně nepřišlo jako dobré místo, kam by člověk měl vzít své potomky, natož když byla skoro půlnoc a představení by se úplně nedalo označit za "mládeži přístupné".

Víte, že Las Vegas je prý nejsvětlejší místo na Zemi, když ji pozorujete z vesmíru? Já se tomu vůbec nevidím. Tolik světel a blikajících cedulí jako v Las Vegas jsem asi neviděla za celý svůj život. Nicméně, když se tak člověk prochází mezi všemi těmi ohromnými budovami a lákadly na návštěvníkovy peníze, neubrání se smutnému pocitu, jak bezúčelné to všechno vlastně je. Kolik elekřiny a ostatních zdrojů se v Las Vegas vyplýtvá vlastně pro nic za nic. Proto jak by se vám tu líbilo záleží hodně na vaší povaze. Já budu mít na Vegas dobré vzpomínky, ale na druhou stranu, za zlatý hřeb výletu bych ho, asi narozdíl od mých spolucestovatelů, neoznačila. Moje oblíbené místo teprve přijde :).

-- Moment, skoro bych zapomněla. Tak než se mě na to někdo zeptá - no jasně, že jsem si musela zkusit nějaký ten "gambling". Výhoda totiž je, že ve Vegas můžete hrát třeba i jen za pár centů. Vybrala jsem si jeden z takových těch klasických hracích automatů, kde se točí různé symboly a vy musíte mít štěstí a vytočit si tři stejné v řadě. No, nikoho asi nepřekvapí, že jsem nic nevyhrála. Ale můžu aspoň říct, že jsem to zkusila :).