Filadelfie je od Washingtonu vzdálená přibližně dvě a půl hodiny jízdy autobusem, něco přes 200 km. Cesta s čínskou autobusovou společností byla naštěstí bezproblémová. Hostel, ve kterém přespala, byl výborný, až jsem skoro litovala, že zůstávám jen na jednu noc. Nicméně ono toho ve Filadelfii zas až tolik k vidění není, takže jeden den byl na zběžnou prohlídku akorát. Filadelfie (aspoň tedy její centrum) je moc hezké město, proti Washingtonu i New Yorku takové mnohem klidnější, takže by bylo určitě fajn jet sem s kamarády, zůstat třeba trochu déle a jen tak se poflakovat :). No, to můj případ ovšem nebyl, takže já jsem se spokojila jen s "turistickými" činnostmi.
Filadelfie (anglicky Philadelphia, něžně přezdívaná "Philly") byla po vyhlášení nezávislost prvním hlavním městem USA, dokud ji po čase nevystřídal Washington, D.C., který byl za tím účelem mezitím postaven. Ani největším městem dlouho nezůstala, v tom ji zase rychle převálcoval New York. Nicméně to, že se tu odehrály pro USA velmi důležité historické události, už jí nikdo nevezme.
Ve Filadelfii byla především podepsána a poprvé přečtena Deklarace nezávislosti. Stalo se to v budově, kterou dnes nazývají Independence Hall. Turisté si mohou v informačním centru vyzvednout lístek na její prohlídku zdarma. Já jsem tak učinila hned ráno, což se ukázalo jako dobrý tah, protože lístky během dne rychle došly. Zřejmě proto, že byl všední den, a proto se po historickém centru Filadelfie pohybovalo spoustu školních výprav. Všude kolem pobíhající děti nutně způsobují, že se rychle začnete cítit také jako na školním výletě, no ale nedalo se nic dělat.
Během docela krátké prohlídky Independence Hall nám průvodce ukázal několik místností a pověděl něco o vzniku Spojených států. Nejzajímavější místnost byla samozřejmě ta, kde se scházeli zástupci jednotlivých států (v té době jich ještě nebylo 50 ani zdaleka) a kde nakonec podepsali Deklaraci nezávislosti. Ta pak byla veřejně přečtena na náměstí, které se nachází za budovou. Další průvodkyně nám pak ukázala původní místnosti, kde se scházel Kongres (reprezentanti a senát). Dnes by se do nich americká vláda už určitě nevešla, proto má koneckonců Washington.
Když pominu samotný obsah výkladu, je zajímavé pozorovat, jak jsou Američané pyšní na svoji historii. Průvodce vykládal opravdu se zapálením pro věc a američtí turisté se dmuli pýchou na svoji "svobodnou zemi". To myslím nám Čechům trochu chybí (při čemž netvrdím, že je to dobře nebo špatně - jsme prostě jen asi v tomto jiní), a to přestože máme historii mnohem bohatší.
Asi nejatraktivnější turistická zajímavost ve Filadelfii je Liberty Bell, tedy Zvon svobody. Tento zvon kdysi visel ve zvonici dnešní Independence Hall a vyzváněl při různých významných příležitostech, zejména při onom prvním čtení Deklarace nezávislosti. Pro Američany je tedy jakýmsi symbolem jejich svobody a sjíždějí se podívat se na něj ze všech koutů USA. Upřímně, nic moc extra na něm není, je to zkrátka jen zvon (a ani ne moc velký) s vyrytým citátem z Bible, který vyjadřuje poslání zvonu (hlásání svobody). Nicméně fronta na něj byla pěkně dlouhá a ani tentokrát se vstup neobešel bez kontrolní prohlídky (už jsem si na to neustálé prohledávání docela zvykla).
Město je známé ještě jednou specialitou. Ta se jmenuje cheese steak. Jak už jsem si tady ve státech měla možnost zvyknout, že se něco jmenuje steak ještě neznamená, že je to to, co si my pod tímto pojmem představíme (ve školní cafeterii steak nikdy nebyl tlustý plátek masa, většinou to bylo jen opečené mleté maso). Filadelfijský cheese steak je něco na způsob hot dogu, jen místo párku je nasekané hovězí maso se sýrem a cibulí, případně dalšími ingrediencemi. Zkrátka takové rychlé občerstvení, ze kterého vaše srdce radost mít rozhodně nebude :). Já jsem ho k obědu samozřejmě také musela vyzkoušet. Na fotce vypadá uznávám docela odporně :), ale ve skutečnosti byl dobrý. Na čerstvé křupavé housce byl rozteklý sýr, spoustu masa a navrch ještě osmažená cibule. Taková typická americká kuchyně :).
Na závěr své návštevy ve Filadelfii jsem se chtěla jít podívat na vyhlídku z radniční věže, ale bohužel s ní měli zrovna nějaké problémy a ten den ráno ji zavřeli. To mě docela mrzelo, protože dívat se na americká města z výšky se mi moc líbí. Je to vždy pěkné moci si prohlížet všechny ty mrakodrapy bez toho, aby člověk musel zaklánět hlavu a mžourat očima do sluníčka :).
Po krátké zastávce v pohodové Filadelfii nastal čas opět nasednout na čínský autobus a nechat se dovézt do města mnohonásobně většího a šílenějšího - do New Yorku (odkud zrovna teď píšu). Tak o něm příště :).
Filadelfie (anglicky Philadelphia, něžně přezdívaná "Philly") byla po vyhlášení nezávislost prvním hlavním městem USA, dokud ji po čase nevystřídal Washington, D.C., který byl za tím účelem mezitím postaven. Ani největším městem dlouho nezůstala, v tom ji zase rychle převálcoval New York. Nicméně to, že se tu odehrály pro USA velmi důležité historické události, už jí nikdo nevezme.
Ve Filadelfii byla především podepsána a poprvé přečtena Deklarace nezávislosti. Stalo se to v budově, kterou dnes nazývají Independence Hall. Turisté si mohou v informačním centru vyzvednout lístek na její prohlídku zdarma. Já jsem tak učinila hned ráno, což se ukázalo jako dobrý tah, protože lístky během dne rychle došly. Zřejmě proto, že byl všední den, a proto se po historickém centru Filadelfie pohybovalo spoustu školních výprav. Všude kolem pobíhající děti nutně způsobují, že se rychle začnete cítit také jako na školním výletě, no ale nedalo se nic dělat.
Během docela krátké prohlídky Independence Hall nám průvodce ukázal několik místností a pověděl něco o vzniku Spojených států. Nejzajímavější místnost byla samozřejmě ta, kde se scházeli zástupci jednotlivých států (v té době jich ještě nebylo 50 ani zdaleka) a kde nakonec podepsali Deklaraci nezávislosti. Ta pak byla veřejně přečtena na náměstí, které se nachází za budovou. Další průvodkyně nám pak ukázala původní místnosti, kde se scházel Kongres (reprezentanti a senát). Dnes by se do nich americká vláda už určitě nevešla, proto má koneckonců Washington. Když pominu samotný obsah výkladu, je zajímavé pozorovat, jak jsou Američané pyšní na svoji historii. Průvodce vykládal opravdu se zapálením pro věc a američtí turisté se dmuli pýchou na svoji "svobodnou zemi". To myslím nám Čechům trochu chybí (při čemž netvrdím, že je to dobře nebo špatně - jsme prostě jen asi v tomto jiní), a to přestože máme historii mnohem bohatší.
Asi nejatraktivnější turistická zajímavost ve Filadelfii je Liberty Bell, tedy Zvon svobody. Tento zvon kdysi visel ve zvonici dnešní Independence Hall a vyzváněl při různých významných příležitostech, zejména při onom prvním čtení Deklarace nezávislosti. Pro Američany je tedy jakýmsi symbolem jejich svobody a sjíždějí se podívat se na něj ze všech koutů USA. Upřímně, nic moc extra na něm není, je to zkrátka jen zvon (a ani ne moc velký) s vyrytým citátem z Bible, který vyjadřuje poslání zvonu (hlásání svobody). Nicméně fronta na něj byla pěkně dlouhá a ani tentokrát se vstup neobešel bez kontrolní prohlídky (už jsem si na to neustálé prohledávání docela zvykla).
Město je známé ještě jednou specialitou. Ta se jmenuje cheese steak. Jak už jsem si tady ve státech měla možnost zvyknout, že se něco jmenuje steak ještě neznamená, že je to to, co si my pod tímto pojmem představíme (ve školní cafeterii steak nikdy nebyl tlustý plátek masa, většinou to bylo jen opečené mleté maso). Filadelfijský cheese steak je něco na způsob hot dogu, jen místo párku je nasekané hovězí maso se sýrem a cibulí, případně dalšími ingrediencemi. Zkrátka takové rychlé občerstvení, ze kterého vaše srdce radost mít rozhodně nebude :). Já jsem ho k obědu samozřejmě také musela vyzkoušet. Na fotce vypadá uznávám docela odporně :), ale ve skutečnosti byl dobrý. Na čerstvé křupavé housce byl rozteklý sýr, spoustu masa a navrch ještě osmažená cibule. Taková typická americká kuchyně :).Na závěr své návštevy ve Filadelfii jsem se chtěla jít podívat na vyhlídku z radniční věže, ale bohužel s ní měli zrovna nějaké problémy a ten den ráno ji zavřeli. To mě docela mrzelo, protože dívat se na americká města z výšky se mi moc líbí. Je to vždy pěkné moci si prohlížet všechny ty mrakodrapy bez toho, aby člověk musel zaklánět hlavu a mžourat očima do sluníčka :).
Po krátké zastávce v pohodové Filadelfii nastal čas opět nasednout na čínský autobus a nechat se dovézt do města mnohonásobně většího a šílenějšího - do New Yorku (odkud zrovna teď píšu). Tak o něm příště :).
Žádné komentáře:
Okomentovat