Američani a šetření

Ta dvě podstatná jména v titulku můžete brát klidně jako antonyma. Za ty tři měsíce, co tu jsem, jsem si stačila všimnout spousty věcí, z nichž některé mě mrzí a některé štvou (a většina obojí zároveň). Zkrátka, tohle nebude moc pozitivní příspěvek :).

All you can(not) eat

Podstatný rozdíl mezi menzou u nás a tady je, jak už jsem zmínila v některém z předchozích příspěvků, že tady to funguje systémem "all-you-can-eat". To znamená, že po zaplacení jednoho jídla si můžete na talíř, případně talíře, nandat kolik hrdlo ráčí. Reakce člověk nepřivyklého takovému systému může při prvních několika návštěvách být, že se poněkud přejí :). To bych ještě považovala za normální, ono to časem přejde (pokud si nekladete za cíl dosáhnout pravých "amerických" rozměrů). Je mi zkrátka jedno, jestli někdo jí hodně nebo málo. Co mi ale jedno není, je, že někteří studenti tu absolutně postrádají soudnost co se týče toho, kolik jídla si nandat na tác. Když jsem pozorovala člověka, který si u pultu řekl o pět sendvičů, a tři z toho pak nedotčené vrátil, bylo mi to docela líto... A smutné na tom je, že tohle není žádná výjimka. Lidé vracejí hamburgery, do kterých kousli jednou nebo dvakrát, plné misky s pudingem, talíře hranolků a podobně. Za tu dobu, co jsem tady, bych spočítala na prstech jedné ruky, kolikrát jsem musela jídlo vrátit proto, že mi vážně nechutnalo. Navíc, vaří tu v podstatě dokolečka stále to samé, takže za chvíli víte, co je a co není moudré si dát.

Povím vám zajímavost. Asi před měsícem cafeteria uspořádala akci na podporu lidí bez domova v Milwaukee. Spočívalo to v tom, že tu vážili vyplýtvané jídlo po celý týden, výsledky pak zveřejnili a řekli, že po další dva týdny budou vrácené jídlo opět vážit a když bude váha menší, darují rozdíl proti prvnímu týdnu v podobě konzervovaných potravin místní neziskové organizaci, která se stará o bezdomovce v Milwaukee. Nazvali to nějak na způsob "Nakrmte chudé". Úmysl dobrý, mě to potěšilo, protože jsem si říkala, že se lidi třeba konečně zamyslí nad tím, kolik nesnězeného jídla vracejí. Mimochodem, vyplýtvané jídlo z prvního týdne vážilo něco kolem 1200 liber. Radši to ani nechtějte vědět v kilogramech. A to je jenom za týden! No, po prvních dvou dnech téhle akce mi bylo jasné, že s lidmi, kteří nebyli rozumní doteď, nějaká charita absolutně nepohne. V cafeterii byla následujících 14 dní vyvěšená tabule, kam zaměstnanci množství zváženého jídla každý den zapisovali, abychom měli přehled. Když už byl některý den významně nižší výsledek, bylo to pro to, že bylo zrovna někde jinde na kampusu jídlo zadarmo nebo byl zrovna víkend, kdy část studentů odjela domů. Nakonec se přece jen podařilo nějaké jídlo darovat, rozdíl z prvního i z druhého týdne byl nicméně jen několik desítek liber (celkem asi 60, ale nepamatuji si to přesně).

To, že "cafeteria" tady umožňuje každému nandat si jídlo podle toho, jaký má zrovna hlad, je super systém, také by se mi líbilo mít něco takového u nás. Člověk si může pokaždé nakombinovat, na co má zrovna chuť. Jenže to, jak vidím, má jednou velkou stinnou stránku. Nemůžu soudit, jestli je tohle pouze americká záležitost nebo jestli by se ve stejném měřítku chovali i studenti u nás. Chtěla bych věřit, že ne.

Když je něco zadarmo

My Češi bychom mohli vyprávět o tom, co se děje, když dáte lidem něco zadarmo. Jenže u nás není až tak obvyklé, aby něco někde zadarmo bylo. Ne tak tady, především mluvím o MSOE. Spousta z toho, co tu napíšu, by se dala aplikovat bohužel asi i na studenty třeba na kolejích na Strahově. Málokdy jdu do koupelny abych po někom nemusela zavřít kapající kohoutek (v lepším případě, v tom horším těče voda proudem). Kolem tiskáren, které jsou rozseté po celém kampusu a pro studenty je jejich používání také zadarmo, vždy vidíte kupky vytištěných papírů, které marně čekají na to, aby si je někdo vyzvedl. Všude je stále rozsvíceno (těžko říct, jestli je z hlediska bezpečnosti opravdu lepší, aby na chodbách (a v koupelnách!) na kolejích byla stále rozsvícená všechna velká světla). Nebo třeba moje spolubydlící - má v oblibě mít přes noc puštěný větrák (jak příjemně se při jeho zvuku usíná je zas jiná kapitola :)). Ráno odejde do školy a větrák si vesele běží dál... A přitom, pokud chcete čerstvý vzduch, stačí pootevřít okno. Letní vedra tu už opravdu nepanují.

Zelení by zezelenali

Poslední kapitolou, o které se musím zmínit, je mé oblíbené třídění odpadu. No. Upřímně řečeno, nevím, co si o tom mám myslet. Rozhodně jsem čekala, že taková země jako USA bude mít něco takového naprosto dokonale "ošéfované". Není tomu ale tak docela. Jak jsem se dozvěděla, jak a zda vůbec(!) se třídí, záleží na tom, v jakém státě USA se zrovna nacházíte. Tady ve Wisconsinu se třídí tím stylem, že do jedné popelnice házíte recyklovatelný odpad (plastové lahve, plechovky, papíry) a do druhé ten ostatní. Roztřídění pak probíhá ručně, kdesi. Co můžete třídit je také poněkud omezené, třeba škála plastů, které můžete do koše určeného pro tříděný odpad hodit, je zde proti ČR mnohem (mnohem) omezenější. V podstatě jediné, co můžete z plastů třídit, jsou lahve. To mě třeba docela překvapilo. Navíc někteří lidé moc nedbají na to, co kam házet, běžně je třeba vidíte "třídit" použité papírové kapesníky. Na MSOE právě teď zavádějí vylepšený systém, a to sice že vedle modrého koše na tříděný odpad se teď na čím dál tím více místech nachází další, určený pouze pro papíry.

Zkrátka, nedělejte si o Spojených státech v tomto ohledu žádné iluze. Na ekologii se tu moc nehraje. O těch velkých problémech víme ze zpráv, ty malé si tu jako návštěvníci budete užívat každý den.