Zhodnocení podzimního quarteru

Včera jsme konečně od MSOE dostali k dispozici souhrnný dokument s našimi výsledky z podzimního trimestru. Tady to nechodí jako u nás, kde jsou známky ze zkoušky k dispozici obvykle hned ten den. Na MSOE si na výsledky musíte týden počkat, i když učitel samozřejmě může písemky opravit dříve a vy tak v systému uvidíte známku s předstihem. Pokud vás zajímá, jaké jsou mé první výsledky tady v USA, neváhejte a prohlédněte si celý článek. Kromě toho se také pokusím zhodnotit předměty, které jsem v podzimním quarteru studovala.

Nejdřív ke známkám. Jak už jsem psala v některém z předchozích článků o škole, stupnice je tu trochu jiná než u nás. Nejlepší je stejně jako na ČVUT "A", odpovídající čtyřem bodům. Pak to jde postupně po půl bodu dolů až k jedné, tj. AB, B, BC, C, CD, D. Za nula bodů je obávané "F", neboli failed - důvod k opakování předmětu.

Známka ze zkoušky tu nemá takovou váhu jako u nás, většinou je to něco kolem 25% z celkové známky. To znamená, že musíte víc pracovat na těch 75% v semestru a během zkouškového už to není tak náročné. Zkouška je prostě "jen" dalším testem. Možná i z toho důvodu se tu neřeší termíny zkoušek tak jako u nás. Každému předmětu je centrálně přídělen jeden čas. Podle pravidel zkouška z jakéhokoli předmětu trvá dvě hodiny, já byla s mými testy ale vždy hotová dříve. Pokud se stane, že se vám v rozvrhu zkoušek nějaké zkoušky překrývají nebo dostanete více jak dvě zkoušky na den, jako se to (obojí najednou :) ) stalo mě, máte právo dostat na některou z nich náhradní termín. Zkrátka stačilo napsat e-mail příslušným učitelům a po chvíli bylo vše vyřešeno.

Moje první "vysvědčení" z MSOE tedy vypadá takto:

název předmětu	kredity	známka
Probability and Statistics	3	A
Project Management	3	A
Introduction to Software Verification	3	A
Networking Security Tools and Practices	3	A
Visual Design Techniques	4	A

Tak to bychom měli :). Ani jsem tak dobré výsledky nečekala, ale je pravda, že mojí práci to asi odpovídá. Přece jen jsem nad úkoly strávila během quarteru nemálo času. Samozřejmě mě výsledky potěšily. No uvidíme, jak se mi bude dařit v příštím quarteru.

Ještě taková zajímavost. U nás ČVUT vyplácí stipendium studentům, kteří mají dobré výsledky. Tady na MSOE je tomu jakoby naopak. Ne že by odměňovali ty špatné, to ne. Myslím to tak, že pokud máte dobré výsledky, strhnou vám určitou částku z vašeho školného. Výsledek je tak ale skoro tentýž.

Absolvované předměty

Jednou jsem tu již o mých "podzimních" předmětech psala. Pokusím se teď tedy neopakovat se a spíše shrnout, jaké to bylo a co jsem se (ne)naučila.

Na tomto místě bych se chtěla ještě zmínit o "oficiálním" školním hodnocení učitelů. Během posledního týdne quarteru jsme postupně v každém předmětu dostali anonymní dotazník s otázkami týkajícími se toho, jak dobrý náš učitel byl, jestli spolupracoval, dával výsledky testů včas a podobně. U většiny otázek stačí pouze zakroužkovat "jak moc souhlasíte". Zkrátka taková menší verze naší ČVUTí ankety. Učitel nesmí být během vyplňování v místnosti a ani potom se mu dotazníky nesmí dostat do ruky, musí je vybrat a odevzdat někdo ze studentů. Pak putují k ředitelům kateder a až nakonec, po zkouškách, je dostane učitel zpět, aby si je mohl také prohlédnout. Nejprve mi to přišlo dobré, MSOE má tímto způsobem zaručenu skoro 100% účast studentů v anketě. Jenže když pozorujete lidi, jak anketu vyplňují, většina z nich u všech otázek zaškrtne "agree" a s dotazníkem je za pár minut hotová. Vypovídající hodnota tím nepochybně značně utrpí. No, každý systém má svá pro i proti.

Probability and Statistics

Pravděpodobnost a statistika. Doufám, že se mi ji podaří nechat uznat za FELáckou Matematiku pro výpočetní techniku za pět kreditů. Upřímně řečeno, tahle matika nebyla nic těžkého. Celou druhou polovinu quarteru jsme dělali v podstatě stále to samé, testování hypotéz, jen postupně s různými modifikacemi. Princip počítání příkladů se ale neměnil. Během testů jsme mohli používat učebnici, která samozřejmě obsahovala všechny vzorečky, takže ani žádné memorování se nekonalo. Věřím, že na FELu tohle všechno probírají mnohem více teoreticky, čemuž bych se ovšem vůbec nebránila.

Project Management

Předmět, ve kterém jsem se dozvěděla hodně nového. Jedním z přínosů pro mě bylo určitě procvičení angličtiny. Také jsem v tomto předmětu neměla za spolužáky "pravé" budoucí inženýry, ale studenty ze School of Business, u nás bychom asi řekli jednoduše "ekonomka". Nemůžu si pomoct a ani nechci následujícími slovy nikoho urazit, ale bylo to docela znát. Ne vždy ve špatném slova smyslu, občas jsem žasla nad jejich vyjednavačskými a prezentačními schopnostmi, které nám technikům často chybí. Na druhou stranu jsem ale přece jen začala věřit tomu, co se zde traduje, a sice že "business" obory jsou proti těm z "engineering" snazší. Možná je to jen můj pocit, kdo ví. Také to neznamená, že bych samotný předmět považovala za nějak lehký, to ne. Museli jsme se naučit spoustu věcí, výpočtů a termínů. Jen ti lidi to prostě občas nějak "nepobírali". Velký projekt, tedy charitativní akci, který jsme měli za úkol zorganizovat, zabral docela dost času. Náš tým byl nakonec úspěšný a díky spolupráci s oddělením Student Life se nám podařilo vydělat přes 600$, což bylo nejvíc ze všech skupin. Nicméně cesta, která k této částce vedla, rozhodně nebyla korektní co se týče manažerských postupů. I když jsme nakonec v závěrečném reportu, který měl 32(!) stran, měli diagram rozvržené práce, časový plán a podobné věci, neznamenalo to, že jsme podle něčeho takového ve skutečnosti postupovali. Většina týmu myslím od začátku ani nebyla ochotná na hru podle "manažerských" pravidel přistoupit, protože zřejmě nepochopili, že o to tu jde více než o konečnou akci jako takovou. To mě docela zklamalo, i když nepřekvapilo. V hodinách jsme si nicméně všechny tyto postupy procvičili i tak, a proto mě jejich absence v týmovém projektu nakonec ani nemusí mrzet. Poučení do budoucna: nepokoušet se studenty oboru International Business učit pracovat s wiki a podobnými nástroji. Stejně to nakonec skončí zas u e-mailů.

Introduction to Software Verification

Úvod do verifikace softwaru, jak hlásá název. Prakticky zaměřený předmět, který mě toho naučil spoustu o testování softwaru, především co se týče unit testing, tedy testování na nejnižší úrovni. Pracuje se hlavně s JUnit, protože studenty softwarového inženýrství tu, stejně jako nás, v prváku naučili hlavně Javu. Laborky jsou celkem zábavné, protože vždy pracujete na něčem menším, žádná velká semestrálka tu naštěstí není. Předmět nebyl nijak obtížný, stačilo odevzdávat práci včas, jediné, co mě potrápilo, byly mock objekty. Nevíte-li, co to je, nedělejte si s tím starosti, víte-li, můžete se mi posmívat :).

Networking Security Tools and Practices

Tento předmět vypsala katedra softwarového inženýrství tento quarter poprvé, což bylo občas trochu znát. Byla to taková síťová všehochuť a každé téma se bralo spíš letem světem, než abyste se opravdu něco užitečného dozvěděli. Myslím, že ten, kdo o síťové bezpečnosti do té doby nic nevěděl, odcházel z předmětu spíše lehce zmaten ze všech těch termínů, a ten, kdo už o tom něco věděl, se nedozvěděl příliš mnoho nového, maximálně si lehce rozšířil obzory. Hlavní náplň předmětu byl projekt, tedy sestavení, provozování a nakonec i testování počítačové sítě z bezpečnostního hlediska. Tady se nejvíc projevily slabiny kurzu. Lidi, kteří v tom neuměli moc chodit, na laborkách docela tápali. Počítačoví experti naopak měli vše nakonfigurované během první hodiny a pak už neměli co dělat. Nebyly totiž přidělené žádné konkrétní úkoly, princip byl "budete mít na starost server sloužící k xxx a zabezpečte si ho nějak". Byli jsme rozdělení na týmy, já jsem byla v tříčlenné skupině, která měla na starosti filtrování obsahu (firewall, proxy a tak). Jeden z členů týmu se evidentně vyznal, takže my dva ostatní jsme nemuseli prakticky na nic sáhnout. Což samozřejmě znamená, že jsme se toho moc nenaučili. V závěrečné laborce, kdy jsme se měli snažit nabourat se do sítě "nepřátelských" týmů, jsem jen sledovala, jak se kolegovi přesměrováním cizí "dopravy" a ošizením SSL podařilo získat přístup k spolužákovu účtu na Yahoo. To bylo sice pěkné, ale jak jsem již řekla, z laborek jsem si toho moc neodnesla, maximálně jen povědomí o různých "šikovných" nástrojích. Učitel, Dr. Uphoff, byl ovšem fajn a "vykládací" hodiny byly celkem zábavné. Od tohoto předmetu jsem ale čekala trochu víc.

Visual Design Techniques

Tenhle kurz byl pro mě takový odpočinkový. To, že byl za čtyři kredity, mě docela překvapuje. Důvod k tomu ale byl zřejmě pouze ten, že jsme ho v rozvrhu měli dvakrát týdně a každá hodina trvala dvě a půl hodiny. Předem podotýkám, že na předmět nás bylo zapsaných celkem jen pět, takže hodiny se nesly v tak neformálním duchu, jak jen to bylo možné. Učitelka, Dr. Farrell, je opravdu svérázná, a proto hodiny, kdy jsme si celou dobu prohlíželi (například) žebříček nejhorších webových stránek, nebyly žádnou výjimkou. Mimochodem, když už mluvím o této památné hodině, pokud stojíte o opravdový webový zážitek, zkuste si vygooglit stránku "Bella DeSoto". Ale zpět k předmětu. Byl zaměřen především na designérské nástroje od Adobe. Postupně jsme probrali Illustrator, Photoshop a Dreamweaver. Dr. Farrell ovšem nebyla v těchto nástrojích tak zběhlá, jak bych čekala, a jelikož jsme každý týden dostali nové zadání nějakého menšího projektu, nakonec jsme si stejně museli poradit sami. Dělali jsme sérii informačních plakátů pro návštěvníky Milwaukee (každý z nás měl jeden) se společným tématem. Navrhovali jsme plakát koncertu libovolné kapely s několika desítkami slov (já dělala Floydy, jak jinak!). Měli jsme za úkol změnit vybraný obraz v nějkou pohádku. (Moje pohádka o zlaté rybce se trochu zvrhla, když jsem rybáři na loď naaranžovala spoře oděnou děvu s tvrzením, že "to je ta jeho žena" :). Američanům tato pohádka beztak moc neříkala.) Vytvářeli jsme i logo pro libovolný produkt a nakonec jsme dělali webovou stránku s vlastním elektronickým portfoliem (životopisem). Na hodinách jsme si své práce předváděli a kritizovali. Obzvlášť si pamatuji tu poslední, kdy jsem se studentce jednoho z ekonomických oborů pokoušela vysvětlit, že napsat text do barevného obdélníku, vystínovat ho v Photoshopu a pak ho jako obrázek vložit do webové stránky opravdu není rozumná webdesignérská praktika. Nemyslím, že se mi podařilo ji přesvědčit. Moje díla vám zde nemůžu vystavit, i když bych ráda, aspoň pro pobavení, protože při jejich vytváření jsem použila i různé na internetu nalezené obrázky, na které nemám práva. Sečteno a podtrženo, v tomto předmětu jsme si více méně celý semestr hráli. Největším přínosem pro mě asi bylo, že mám teď na školním notebooku licenci na celou sadu Adobe Design Premium CS4 :).