V Zoo

Předminulý víkend, přesněji 7. listopadu, uspořádala jedna ze studentských organizací na MSOE výlet do místní zoologické zahrady. Příležitostí podívat se opět za hranice kampusu a trochu si odpočinout od učení jsem samozřejmě nepohrdla. Zvlášť když výlet byl, jako ostatně většina školních akcí, zadarmo.

Odjíždělo se v poledne a opět klasicky - žlutými školními autobusy (vážně si v nich vždy připadáte o několik let mladší :) ). Markovi nebylo dobře, takže se nakonec výletu nezúčastnil. Mrzelo mě, že mi tedy opět asi nezbyde nic jiného než jít sama... nakonec se ale ukázal Ind Ashwin, také mezinárodní student, který evidentně také neměl nikoho "do party", a problém byl vyřešen.

Počasí bylo v ten den úplně pohádkové, na to, že už byl listopad. Bylo teplo, svítilo sluníčko a obloha byla bez mráčku. Zkrátka ideální podmínky na výlet. Tedy, že to zas až tak "ideální" nebude, nám došlo, když jsme s autobusem před vjezdem do zoo dobrou půl hodinu popojížděli v koloně aut. Zřejmě jsme nebyli jediní obyvatelé Milwaukee, kteří se rozhodli krásného počasí takto využít. Navíc byla sobota a svátek - americký Veteran's Day. Zdálo se, že všechny rodiny, které neměly v úmyslu vydat se na některou z přehlídek, které se u příležitosti tohoto svátku konaly, mířily do zoo. To nás ale samozřejmě neodradilo a po výstupu z autobusu jsme se statečně vydali prodírat se davy.

S Ashem jsme se hned na začátku shodli na tom, že ani jeden z nás nemá uspokojující orientační smysl na to, abychom mohli sestavit plán průchodu a pak se ho držet, a tak jsme se zoo rozhodli procházet prostě jak nás zrovna napadne. Musím říct, že zoo se mi docela líbila. Rozlohu bych tipla tak stejnou jako má pražská zoo, zvířat a pavilonů mně ale přišlo méně. Při procházce jsme nebyli stále obklopeni klecemi a výběhy, významnou část prostoru zabíraly trávníky, jezírka či les. Zoo chová všechna "oblíbená" zvířata - slony, hrochy, velbloudy, žirafy, medvědy, lachtany, opice, tygry, tučňáky a podobně. To své byste si tu tedy určitě našli.

Největší nával byl v pavilonu kočkovitých šelem. V zoo se totiž nedávno narodila dvě tygří koťata a všichni se na ně samozřejmě chtěli podívat. Ani my jsme si je nenachali ujít. Koťata byla opravdu legrační, hrála si ve svém výběhu a vypadalo to, že jim ani nevadí blesky foťáků blikající ze všech stran. Jedno dokonce na chvíli přišlo ke sklu, lehlo si na kus kmene a jakoby pózovalo fotografům. Když si ho všichni vyfotili, zase odběhlo číhat za strom, aby mohlo posléze ze zadu "přepadnout" svého sourozence. Mně se tedy tygříky moc fotit nedařilo, zato soused jaguár mi zapózoval nádherně :).

U výběhu lachtanů nám díky nějaké paní poučující svého potomka došlo, jak vznikl anglický název pro lachtana. Slovo "seal" se vytvořilo zkrácením ze "sea lion". Mě to třeba nikdy nenapadlo :). Trochu déle jsme zdrželi u výběhu ledního medvěda, který si ve svém bazénu hrál s velkými plastovými kostkami a sudy. Snažil se je "přeprat", plavajíc na zádech je vyhazoval nad sebe a podobně. Byl do toho opravdu zapálený a vůbec nevypadal jako půltunový zabiják, kterým ve skutečnosti je. Chtěli jsme také chvíli pozorovat šimpanzům podobné primáty jménem bonobo v pavilonu opic. Když jsme si ale všimli, že jsme dva z nich navštívili zrovna v jejich intimní chvilce (a taky kvůli Ashově poznámce o zvířecím pornu), raději jsme se honem přesunuli dál. U výběhu velbloudů se jednomu z velbloudů podařilo zmást mě natolik, že jsem si myslela, že je mrtvý. Ležel na zemi na boku, nohy ve vzduchu a vůbec se nehýbal. No co byste si mysleli vy? Docela se mi ulevilo, když vstal :). A konečně u antilop došlo i na nevyhnutelnou diskusi o tom, jak by to které zvíře asi chutnalo, kdybychom ho ulovili, upekli a snědli. Těmto rozhovorům se nevyhnu snad nikdy, když vyrazím s kamarády mužského pohlaví někam, kde jsou zvířata. Snad to v nich probouzí nějaké dávno zapomenuté pravěké lovecké instinkty či co :).

Když byly naše tři hodiny v zoo skoro u konce, ještě jsme se s Ashem na chvíli posadili u rybníku a chvíli jsme klábosili o škole, o našich plánech na podzimní prázdniny a o výhodách a nevýhodách toho, být někde takhle daleko od domova a přátel, se kterými se dá něco podniknout. Jelikož nejsem ten typ člověka, který by uměl pořád mluvit, docela mě překvapilo, že jsem si s ním po celý výlet dokázala stále povídat. Zkrátka to bylo fajn a výlet do zoo bych zhodnotila jako nad očekávání povedený. Dokonce i cestu k východu jsme našli naprosto bez problémů. Kdyby mi bylo o deset let méně, určitě bych byla ze všech těch chlupatých (i nechlupatých) zvířat mnohem nadšenější, takhle to pro mě byla "jen" příjemná tříhodinová procházka. Ale i to se počítá.