Jídlo! Jídlo! Jídlo?

Jak jsem slíbila, celý týden jsem pilně fotila každé jídlo, které jsem měla (dobrá, nějakou tu sušenku jsem možná zatajila ;) ). Jste-li zvědaví, můžete se tedy podívat, jak se živí (čeští) studenti v Americe. Na všechny druhy jídel se samozřejmě dostat nemohlo. Stejně tak si nemyslete, že to, co tu jím já, nějak souvisí s tím, jak se stravují ostatní američtí studenti. Zvyk dávat si hranolky a/nebo hamburger ke každému druhému jídlu a zmrzlinu po každé večeři (pokud je stroj na zmrzlinu v provozu) jsem zatím nepřebrala. Ale kdo ví, co tu budu psát za několik měsíců ;) .

Heslo dne: "Free Food!"

Než popíšu svůj týdenní jídelníček, tak se ještě vrátím do našeho prvního týdne tady na MSOE, kdy se konaly všemožné uvítací akce. Jedním z velkých rozdílů proti podobným akcím na ČVUT (pokud nějaké ekvivalentní vůbec najdete) je, že tady vždycky dostanete nějaké jídlo zadarmo. Což, samozřejmě, naláká mnohem víc lidí (sad but true?). Pořádala se tu uvítací večeře, rozlučková palačinková snídaně s rodiči, venkovní "bratwurstový" dýchánek u příležitosti zdejšího festivalu Jazz in the Park a podobně. A to nemluvím o akcích různých studentských organizací. Hlady tu zkrátka neumřete a když budete dobře sledovat všechny mailing-listy informující, co se tu děje, určitě si alespoň jednou nebo dvakrát do týdne přilepšíte. Jeden příklad za všechny. Na zahájení nového školního roku se tu každoročně pořádá takzvaný "President's Picnic" (s Obamou to nemá nic společného, myslí se prezident školy). Já ani Marek jsme si to samozřejmě nemohli nechat ujít (tři fota tady kolem pocházejí právě z této akce). U vchodu do velké tělocvičny v Kern Centru, pro tuto příležitost potažené kobercem, opravdu stál ředitel a s každým(!) příchozím si potřásl rukou a prohodil pár slov. Následovalo zařazení se do fronty, ve které se postupně fasovaly hamburgery, párky v těstíčku na špejli, kukuřice, cosi bramborového smaženého, soda (pozor na terminologii! viz někde dále), mini koblížky a cheese cake, taktéž na špejli. Mohli jste si vzít všechno nebo taky ne, to záleží na tom, jestli máte radši své zdraví nebo jídlo, kterého je hodně a je zdarma. Zkrátka si něco naložíte a odnesete si to ke stolu, kde to do sebe postupně nasoukáte. Tento proces zahrnuje navíc konverzaci se spolusedícími. No a to bychom měli. Že vám chybí program? A to myslíte, že nebyl? Jídlo vám jako program nestačí? Upřímně, také jsme čekali alespoň nějaký krátký prezidentův uvítací projev, ale slovo "prezident" v názvu pravděpodobně pouze znamenalo, že nějaké velké zvíře muselo podepsat rozpočet na těch 1500 hamburgrů, 6000 minikoblížků a tak dále (čísla jsme se dozvěděli později v e-mailu a zdá se, že Američané jsou vážně pyšní na to, že toho snědli dokonce ještě víc než loni).

Bude-li se někdo divit, proč jsou tu takové akce na denním pořádku a proč nemáme něco takového na ČVUT, dám mu podnět k zamyšlení. Roční školné na MSOE stojí téměř 29000$. Ale abych nezněla, jakože jsem zásadně proti jídlu zadarmo. Jídlo zadarmo je samozřejmě fajn. Je to také dobrý způsob, jak někam nalákat lidi a při té příležitosti rozjet nějakou komunikaci a zábavu. Takže rozhodně nic negativního, jen někdy je na ty cpoucí se lidi (nás Evropany nevyjímaje) trochu komický pohled.

Říkal tu někdo menza?

"Free Food" vás tu nicméně neuživí. Proto musí mít každý student bydlící na koleji takzvaný "meal plan", což je prostě a jednoduše (zjednodušeně) určitý počet bodů, za které se můžete najíst ve školních stravovacích zařízeních. (Právě jsem si uvědomila, že jsem vám nevyfotila ani jedno z nich. Tak snad jindy.) Nejvýznamnější je "cafeteria" (u nás bychom řekli menza) v přízemí kolejí RWJ. V Regents Hall se nachází Roscoe's, neboli cosi ala fast food, kde se můžete najíst i pozdě večer. A nakonec je tu Skylight v budově CC, další rychlé občerstvení s hamburgery a sendviči, kde se ale najíte za podstatně vyšší počet bodů než v předchozích dvou zařízeních, ale zas je otevřeno celý den, takže se tam dá zajít třeba na kafe.

Já jsem zatím jedla jen v naší cafeterii (omluvte mé ošklivé nečeské vyjadřování... ale menza to prostě není :) ), nepočítám-li občasné výše zmíněné jídlo zdarma. Princip, na kterém funguje, je velice jednoduchý. Přijdete, necháte si projet kartičku a vydáte se hledat něco k snědku. Jednotlivá jídla (resp. jejich části) jsou připravené tak, že si studenti mohou nandat, na co mají zrovna chuť. Brambory, rýže, těstoviny, zelenina, maso, omáčka, chléb a věci na něj, dezerty, ovoce a podobně. Každý den je něco trochu jiného. O hamburger, pizzu nebo zapečený sendvič si musíte říct u pultu, který je v provozu pouze o všední dny. Proti české menze to tu má rozhodně výhodu - nakombinujete si co chcete jak chcete a když nemáte dost, můžete si jít klidně přidat. K snídani jsou k dipozici dokonce pánvičky a waflovače (takhle se to asi nejmenuje, že?), kam si můžete nalít připravené těsto a udělat si třeba omeletu (na pánvičce, ne ve waflovači :) ).

Trošku méně se mi zamlouvá to, co je v nabídce k pití. O většině tekutin se tu dá říci, že něco tak sladkého (a studeného) jste pravděpodobně ještě nepili. To platí především pro džusy (já si nakonec zvykla na pomerančový, který je asi nejmenší zlo ze všech). Klasické coca-colovské produkty nepiji ani u nás, ale předpokládám, že v chuti se lišit nebudou. Načepovat si můžete dokonce Powerade a různé další zelené a modré cosi (nemám odvahu zkusit). A pozor, všem limonádám se říká "soda", což na nás ze začátku dost mátlo. Naší sodovku byste museli (v cafeterii marně) hledat pod názvem "carbonated water". Čistá voda tu k nalezení není, asi nikoho nenapadlo, že by jí někdo k jídlu mohl chtít. Z nabídky bych schválila ještě obyčejné mléko. Pro chuť je tu i horká čokoláda, kakao a capuccino (sladké, sladké, sladké). Kávu tu moc dobrou nemají, to ale v takovémto zařízení asi ani nikdo nečeká.

Jedl jsem, snědl jsem...

Předem bych trochu chtěla omluvit svoje fotky (žádná kompozice a tak dále... já vím, že ani ty ostatní nebyly zatím nic moc). Zkrátka jsem vždy jen cvakla, jednak jsem tím nechtěla strávit moc času a za druhé na mě všichni vždycky udiveně koukali, co to jako provádím, a já nerada přitahuji moc pozornosti :). Pro představu ale snad bude stačit. Okomentuji asi jen to nejnutnější, detaily snad nemají smysl rozebírat. Pokud nenajdete popis nějakého jídla, pravděpodobně to je to, co si myslíte ;) .

Pondělí

Snídani jsem začala svojí první vlastnoručně udělanou waflí :) (ve skutečnosti nebyla v plánu, protože někdy tam bývají už připravené takové menší wafle, tentokrát nebyly, a já už si na talíř nandala tu ovocnou kompotomarmeládu... nedalo se nic jiného dělat). K tomu kafe s mlékem a toastový chléb se sýrem. Oběd nebyl nic moc, myslím, že se to jmenovalo "chicken tacos", já si k tomu dala rýži a zachránila to zeleninou.

Večeři jsem neměla v cafeterii, protože jsem byla pozvaná jinam. Spolu s "mou" skupinou z Mentor programu (něco jako Buddy program pro mezinárodní studenty u nás na ČVUT - zkrátka noví studenti, tedy i ti mezinárodní, dostanou přidělené nějaké starší studenty, kteří jim první rok pomůžou s orientací ve škole a tak) jsme šli do místního podniku "AJ Bombers", což byla restaurace servírující především hamburgery. Ten můj obsahoval maso a sýr s houbami obalený ve strouhance. Američané si podnik velice pochvalovali (měli tam zajímavý zvyk - ze zásobníků s buráky jste si nandali trochu do mističky a skořápky od nich jste pak házeli na zem... takže všude byla spousta burákového odpadu, ale originalita se tomu upřít nedala), mě také docela chutnalo, ale na druhou stranu každý den bych něco takového nechtěla.

Úterý

Úterní snídaně byla tak trochu s překvapením - ke konvenčním míchaným vajíčkům jsem si dala "French toast", protože jsem netušila, že to je toast pocukrovaný :). Ale dobrý byl. K obědu byl zřejmě výběr dost chabý, tak to nakonec skončilo u falafelu a zeleninového salátu. Džus mám tentokrát brusinkový, pomeranč asi došel. K večeři byly těstoviny a maso s rajčatovou omáčkou (pokud vám ty kombinace přijdou někdy podivné... za to můžu já :) ).

Středa

Palačinky si tu můžete dát na několik způsobů. Na mém talíři je přehlídka ovoce (něco jako džem, no, nevím jak to nazvat), nicméně od jedné studentky jsem slyšela, že to ona by si na palačinku tedy nikdy nedala. Podstatná část lidí tu jí palačinky tak, že si je polije sirupem (například javorovým) a naskládá na sebe. Tyhle palačinky jsou trochu tlustší, tak to jde. Někdy tu mívají i ty kalsické tenké zarolované. Na obědním obrázku je zeleninový "koláč", což byla spíš zeleninová omáčka, ale dobrá. Perník byl hrozně moc čokoládový, což mi vyhovovalo :). K večeři jsem měla dva různé druhy těstovin - jedny jako zabalené plátky a to druhé jsou nudle.

Čtvrtek

I když to tak možná nevypadá, snídani vévodila kobliha. Říkala jsem si, když už dělám fotky, tak si musím dát koblihu. Barevné zrovna neměli, tak jsem si vzala s čokoládovou polevou (a dírou uprostřed, samozřejmě). Nutno podotknout, že ta vajíčka vůbec nebyla nutná, kobliha by mi bývala vystačila na celé dopoledne samotná. Uf :) . K obědu jsem si dala salát s kousky hovězího masa, abych to nějak vyvážila. Večeře byla opět po americku. Hamburger, hranolky a sušenka cookie.

Pátek

V pátek jsem si dala zase oblíbené palačinky a k tomu ještě housku se zapečeným vajíčkem. Už jsem říkala, že mi přijde, že americká vajíčka chutnají trochu jinak než česká? K obědu bylo filé, tak to jsem si nemohla nechat ujít, navíc když byl pátek. Večeře, jak asi poznáte, byla opět ze série "free food", tentokrát lasagne a opečený chleba na společném setkání všech skupin Mentor programu.

Sobota

O víkendu nabízí cafeteria pouze "brunch" od 10:00 do 13:00 a pak normální večeři. Já jsem zvyklá snídat hned jak vstanu (což je třeba v osm), tak mi tenhle systém moc nevyhovuje. Takže snídani jsem v sobotu měla vlastní - jogurt a sušenky. Pak jsem to ještě doplnila v kavárně velkým capuccinem (Američané z malých šálků nepijí... káva je pak slabší, ale stejně dobrá) a pořádným muffinem, kterého byste u nás asi těžko někde hledali. Do kavárny jsme byli s Markem pozváni jedním profesorem ze školy. K obědu bylo... no... upřímně řečeno, nevím, jako co jsem si myslela, že ta masová kaše bude chutnat. Připomínalo to produkty z konzervy a to bylo snad poprvé, co jsem jim tam na talíři něco nechala. K večeři byly sýrové těstovinové závitky, mnohem lepší.

Neděle

Poslední den jídelní fotomise. Snídaně opět "vlastní". Předchozího večera jsem navštívila představení studentského divadla, kde měli různé malé zákusky zdarma. Po představení jim toho docela dost zbylo, tak jsme byli požádáni, ať si vezmeme ještě něco s sebou. No, neodmítli jsme :) a tím se také vyřešil problém druhé víkendové snídaně. Na brunch jsem si tedy zašla později. Ta nesourodá sestava na mém tácu se skládá z brambor, roast beefu, kukuřice, jakési smažené bramborové věci (nevím, jak se tomu říká, bohužel), zeleniny a zopakovala jsem si i francouzský toast. U večeře jsem našla pečené kuřecí maso na houbách, tak jsem si k tomu přidala těstoviny (smíchané s nějakou vajíčkovou omáčkou, ale nevadilo). A samozřejmě zelenina. Mají ji tu opravdu dobrou, a to nejen v cafeterii, ale i v obchodech, v nabídce a její kvalitě je tu ve srovnání s ČR myslím opravdu rozdíl.

Přežiji?

Celkem vzato, myslím, že jídlo tu není rozhodně tak špatné, jak jsem já (a možná i vy) čekala. Je to především v tom, že máte na výběr. Ano, můžete celý týden jíst hranolky, hamburgery, koblihy, zmrzlinu a chleba s burákovým máslem. Jenže zrovna tak tu máte těstoviny, rýži, normální maso a spoustu zeleniny. Takže odpověď na otázku je, troufám si říct, ano. A jestli se ze mě stane typicky tlustá Američanka? To se musíte nechat překvapit...